Když jsem přiletěl na letiště tak jsem si běžel pro kufr. Bylo něco kolem půl páté odpoledne. Popadl jsem všechny svoje věci a vyhledal si autobusovou zastávku. Skoro za 5 minut mi jel autobus do Đà Nãng. Tuhle nemocnici znám celkem dobře. Dělal jsem tu praxe půl roku něco jako lékaři bez hranic a pak jsem se odstěhoval zpět za rodinou.
.......
Autobus mi zastavil přímo před nemocnicí. Byla to velká výhoda. Popadl jsem kufr a vystoupil. Utíkal jsem dovnitř a zastavil se na recepci
"chúc một ngày tốt lành Nikola Styles" vzpomněl jsem si ještě na pár slovníček.
"Tak si to řekněme anglicky" usmála se na mě recepční a já si oddychl.
Poradila mi kde Niky najdu a tak jsem se vydal k jejímu pokoji.
Otevřel jsem dveře a po měsíci a půl jsem ji viděl. Spala na postely a vypadala tak sladce. Vzal jsem do ruky desky a snažil se přečíst co se ji stalo. Ale v tom už do místnosti přišel Lékař.
"Zdravím" usmál se "jste rodinný příbuzný?"
"Ne to ne jsem její přítel a před asi hodinou jsem sem přiletěl abych ji mohl vzít zpět domů"
"Přiletěl?"
"Ano, bydlíme ve Velké Británii oni mi ji unesly" pohladil jsem Niky po ruce
"Dobrá tedy. Díval se na mě zvláštně. Ohledně toho co se stalo. Slečna mluvila s nějakými lidmi na pláži a dostala úder do hlavy tedy konkrétně létajícím talířem. Omdlela a tak jsme měli podezření na otřes mozku který jsme však vyloučili, ale pro jistotu jsme ji tu ještě nechali"
"Dobře děkuju mockrát" podal jsem mu ruku a on odešel.
Seděl jsem tam asi ještě půl hodiny než se Niky začala probouzet.
Chytil jsem ji za ruku a ona otevřela oči. Párkrát zamrkala a otočila se na mě. Zalapala po dechu a okamžitě vyskočila z postele a vrhla se na mě.
"Ahoj!" Vypískla a začaly ji téct slzy.
"Ahoj tak rád tě vidím" zvedl jsem si ji do náruče. Objímali jsme se asi deset minut.
"No taaak nebreč" snažil jsem se ji uklidnit "všechno je v pořádku" řekl jsem ji a posadil ji na postel.
"Kde je Harry?" Zeptala se okamžitě
"Doma s Niallem"
"A je v pohodě?" Ptala se dál
"Ale jo poměrně v pořádku" usmál jsem se.
"Chci už domů" podívala se na mě prosebne
"Půjdu se zeptat kdy by tě mohly propustit a objednám nám letenky" pohladil jsem ji po hlavě.
Ještě chvíli jsme takhle seděli a pak do pokoje přišel nějaký muž. "Zdravím jsem Alexander Melvin od policie" prokázal se odznakem. Naštěstí mluvil anglicky.
"Přišel jsem vám oznámit že pan Steve Peterson byl dopaden a nyní čeká než ho předáme do vazby" usmál se. Já mu poděkoval a on následně odešel.
