Po chvíli jsem se zvedl z postele a šel jsem za lékařem. Domluvil jsem s ním že bychom mohli nemocnici opustit zítra protože je to nejbližší spoj. Další přímé letadlo nám letí až za týden.
Doktor vše povolil.
Vrátil jsem se zpět a sedl si na židli vedle postele.
"Tak co" ptala se nadšeně Niky
"Zítra odlétame" měl jsem stejnou radost jako ona.
-----------
Blížilo se k večeru. Celou dobu jsme si povídali a pak si i chvíli volaly s Harrym.
Jsem tak hrozně moc šťastný že je vše v pořádku. Zrovna jsem přemýšlel jak to všechno uděláme když se opět otevřely dveře od pokoje a přišel sem mladší doktor.
"Zdravím jdu sem vyřídit žádost o propuštění a ještě prohlédnout slečnu" řekl celkem mile.
"Dobře žádný problém" dal mi do ruky papíry a ja je začal vyplňovat. Niky se to očividně moc nelíbilo. Napřímila se na posteli a pozorně pozorovala co se bude dít.
"Jenom tě prohlédnu a všiml jsem si že nemáš očkováni proti hepatitide A které je docela dost důležité když někam cestuješ takže pokud by jste měli zájem je možné ho ještě teď provést. Jak já říkám furt lepší pozdě než nikdy" usmál se znovu mezitím co měřil Niky tlak
"No tak ja si myslím že by to bylo dobré"
"Dobrá tedy" odpověděl mi a doposlechl Niky srdce. Po té ji položil na postl trochu víc dolů a prohmatal břicho. Nejspíš se mu vše zdálo v pořádku a nic neříkal. Po té odešel.
"Proč jsi to udělal!" Vyhrkla na mě
"Co jsem udělal?"
"Nechci dostat injekci"
"A jeje to tu dlouho nebylo" usmál jsem se.
"Ale já to nechci!" Do očí se jí začínaly tlačit slzy.
"No taak" dal jsem ji ruku kolem ramen a snažil se ji utěšovat.
"Nechci to!" Opakovala znovu.
"Niky pochop že je to moc důležité." Dal jsem ji pusu a čekal že to zabere.
"Prosím" škemrala, ale to už se vrátil ten lékař zpět.
"Žádné odmlouvani" řekl jsem ji a sedl si za ní. Pravou ruku jsem ji držel na hrudi a u levé ji stáhl tričko z ramene. Pořád plakala.
"No tak nech toho" řekl jsem ji a ona se prohnula v zádech a nesouhlasně zamrucela.
"Nemusíš se ničeho bát za chvíli to bude hotové" usmál se ten doktor a na rameno ji nanesl dezinfekci. Jemně ji chytil pod rukou a zapíchl jehlu. Trochu sebou škubla, ale zvládla to v pořádku.
"Už to bude" povzbudil jsem ji a po chvíli opravdu bylo. Uvolnil jsem ruce a v tom momentu Niky taky. Chytila se za rameno a nechtěla si nechat dát ani náplast.
"No tak co je s tebou?" Optal jsem se
"Mě to bolí" brečela pořád. Řekl bych že se za tím, ale skrývalo ještě něco víc.
Chytil jsem ji za podpaží a otočil si ji směrem ke mě. Vzal jsem náplast a přilepil ji to přes místo vpichu.
Pak už jsem ji jen Objímal a hladil dokud znovu neusnula.
Je to hrůza ale přepisovat to už nechci...Všem přeji hezké prázdniny😍
