Když jsem tam doběhl na lehátku ležela Niky. Naštěstí jsem se trefil hned do těch prvních dveří.
"Co se stalo?!" Vyhrkl jsem na doktory kteří postávali kolem. Ty se jí snažili dát kapačku, ale moc se jim to nevedlo. Byla při vědomí. Tedy až moc. Jemně ale důrazně jsem k nim přistoupil a jejich práci převzal.
"Niky řekni mi něco" chtěl jsem ji donutit aby něco říkala.
"A co?" Zeptala se. Byla mírně vyděšená a plakala.
"Řekni mi co je dneska za den" řekl jsem jí a mezitím ji dal kapačku.
"Asi pátek?" Řekla
"Správně" odpověděl jsem a začal poslouchat její srdce. Na krku měla límec aby si neudělala něco horšího s páteří.
"Ještě mi řekni bolí tě něco?" Zeptal jsem se jemně a utřel ji slzy z tváří.
"Nevím" odpověděla a dala se znovu do pláče. Vyčistil jsem jí a zalepil některé viditelné rány.
"Hlavně musíš být teď v klidu" řekl jsem a mezitím jí prohmatal břicho. Nic neobvyklého jsem nenašel. Rozhodl jsem se tedy pro rentgen abychom mohly případně vyloučit poranění páteře.
Když jsme měli snímky hotové tak jsme se dostavili zpět na ambulanci. Zkontroloval jsem snímky a nenašel nic neobvyklého. Rozhodl jsem se tedy pro sundaní límce. Udělal jsem ještě nějaká vyšetření a zjistil že má 'jen' naražené zápěstí a vyvrklý kotník. Obě končetiny jsem ji zafixoval a dovedl ji na pokoj kde bude minimálně do doby než si ji budu moc vzít domů. Pracovní doba ubehla celkem rychle. Hned jak jsem skončil jsem se stavěl pro Niky a pomohl ji do auta. Dnes jsme měli jet k Louisovy takže jsme se zajeli domu převléknout a najíst. Lou Niky sundal rovnátk a udělal otisky. Vzala to celkem v pohodě a ani moc nevyváděla. Po tom všem jsme se všichni sešli u nás doma. Když říkám všichni tak myslím mě Nialla, Louise a Liama. Niky šla do svého pokoje. Chvíli jsme si s klukama povídali o našem plánu a pak zavolali Niky.
Jemně jsem zaklepal na dveře jejího pokoje a vstoupil dovnitř.
"Niky máme pro tebe překvapení" usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila a opatrně ke svojí noze se vydala zamnou.
"Víš jak jsme ti minule říkali zebychom chtěli udělat společný koncert?" Zeptal se Liam
"Myslím že jo" řekla stále s úsměvem
"Tak tady něco máš" Louis ji podal obálku kterou opatrně otevřela. Když uviděla obsah začala hrozně plakat a obejmula nás všechny. Byl v ní totiž lístek na náš společný koncert.
"Děkuju moc" řekla nadšeně a dál nás objímala.
Po 100 letech nová kapitola :).
Co říkáte na 1B u WMYB? :)
