Po cestě jsem Jamesovy koupila něco k obědu. Snad bude mít radost.
Došla jsem do nemocnice a nějak se dostala do čekárny před dětskou ordinaci. Už ji převzal.
"Další prosím" ozvala se sestra a když se nikdo nezvedal tak mi došlo že to budu nejspíš já. Normálně bych byla nervózní nebo tak něco, ale jdu jen na návštěvu. Nečeká mě nic hrozného. Žádné jehly ani vyšetření.
"Co pro vás můžu udělat?" Zeptala se mě.
"Jdu za panem doktorem" usmála jsem se
"Dobře tak prosím" podržela mi otevřené dveře
"Moment" zastavila jsem se "nejsi náhodou Nikola Stylesová!"
"Jo to jsem" usmála jsem se
"Že pozdravuji Harryho" mrkla na mě a já jen kývla. Rozešla jsem se za Jamesem.
"Ahoooj!" Vypískl
"Ahooj!" Obejmuli jsme se.
"Trápí tě něco? Nebo proč jsi tady?"
"Nene nic jenom jsem ti přinesla oběd" vyndala jsem krabičku s těstovinami a masem
"Děkuju" řekl opravdu šťastně.
Chtěli jsme dál pokračovat v konverzaci, ale přerušilo nás klepání na dveře.
"Sakra to bude ředitel!" Vyhrkl "zapoměl jsem na to"
"Co teď?" Řekla jsem vyplašeně
"Přišel mě zkontroloval. Přece jenom jsem tu prvni týden. Ale pojď mám nápad!" Rychle mě posadil na lehátko a začal brát různé věci ze skříněk. Co chce sakra dělat?!
Už se ozývalo druhé klepání
"Dále" řekl James sebejiste a mrkl na mě.
"Dobrý den pane Milesi" usmál se
"Dobrý den pane řediteli" úsměv mu oplatil a na tácek si vyrovnal všechny věci.
Sakra začínám se bát.
"Mohu se zeptat co jdete právě dělat?" Ozval se znovu ředitel.
"Momentálně jsem se chystal na odběry krve slečně Stylové, ale mohu to klidně odložit na pozdeji" Dělá si srandu?!
"Ale to vůbec nemusíte rád vám pomohu už dlouho jsem něco podobného nedělal"
"Myslím že ty odběry nebudou nutné pane doktore" řekla jsem na Jamese a z očí mi šlehaly plameny
"Slečno když už se pan doktor rozhodl tak to asi nějaký význam mít bude"
James na mě udělal jakýsi obličej. Za tohle zaplatí.
Reditel si vzal tácek s věcmi "vyhrň si rukáv" sedl si na plastovou stolicku před lehátko. Udělala jsem to. Ne kvůli sobě, ale kvůli Jamesovy. Šlo mu o místo. Dělal na mě různé obličeje.
Tohle nedopadne dobře
Ředitel mi obvázal ruku škrtidlem a já cítila srdce až někde v krku. Sakra!
Párkrát jsem si ruku procvičila...
Když jsem viděla jak se do skumavky začíná naplňovat moje krev tak se mi z toho udělalo poměrně dost špatně.
Do očí se mi tlačili slzy. Docela to bolelo a taky jsem měla vztek. Obrovský vzetk na Jamese. Mohl mi třeba změřit tlak nebo poslechnout srdce. Ne to on neudělá vybere si tohle!
"Tak a je to" oba na mě zvedly pohled. Ten ředitel mi dal ještě náplast a já si okamžitě chytila svoji ruku.
"Vidím že je tady vše v pořádku takže mohu zase odejít" usmál se "jo a tohle dám do laboratoře" vzal skumavky s mojí krví.
"Promiň" řekl James okamžitě po tom co ředitel zavřel dveře.
"Přežila jsem" seskočila jsem z lehátka a vzala si na záda svůj batoh
"Sakra! To jsi nemohl vybrat něco jinýho! Třeba mi změřit tlak co já vím!"
"Promiň já jsem nevěděl že se bude chtít zapojit" řekl zklamaně
"Ale věděl jsi že přijde mohla jsem počkat venku!" Křičela jsem
