O pár hodin později -
Jamesuv pohled
Harryho operace nebrala konce. Kulka se dostala příliš hluboko. Kdyz se však vše po několika hodinách úspěšně zdařilo tak Harryho převezly na pokoj.
Snažil jsem se být celou dobu s Niallem protože na tom nebyl psychicky nejlépe.
"Asi po půl hodině se probere" informoval jsem ho a sedl si vedle něj
"Pak za ním budu moct?!"
"Rozhodně" usmál jsem se na něj smutně a zahleďel se ven z okna. Kde jenom může být Niky.
Pohled Niky
Byly jsme několik kilometrů nad zemí. Bylo mi špatně. Chci na zem.
Po několika dalších hodinách jsme přistáli. Táta mě zase chytil za ruku a táhl do auta kde mě zamkl. Nic jsem si radši nedovolila a seděla jako přikovaná. Všechno mě děsilo. Táta potom nastoupil na místo řidiče a jeli jsme někam pryč.
"Tak co líbí se ti tady?" Zeptal se mě
"Chci zpět k Harrymu!" Řekla jsem tiše a on zastavil na semaforu.
"Takové blbosti za chvíli na něj zapomeneš!" Řekl naštvaně.
Byly jsme v nějaké asijské zemi zdálo se mi podle nápisů na reklamách co byly na domech.
"Chào mừng bạn đến việt nam" snažila jsem se přečíst. Cože! Vietnam!? Jak se dostanu zpět?! Začala jsem panikařit.
"Chci zpět domů!" Vykřikla jsem
"Tohle je tvůj nový domov" řekl klidně s úsměvem. Po tvářích mi tekly slzy. Úplné vodopády slz. Harry, Harry! Říkala jsem si v hlavě pořád dokola.
Táta zastavil u nějakého domu a jak mile zastavil tak přešel na mojí stranu auta a otevřel mi dveře.
"Žádné blbosti!" Řekl vážně a vedl mě do domu. Otevřel mi dveře. "Tohle je tvůj nový domov" snažil se být milý.
"Ne to není" odsekla jsem ho a on mě chytil za ruku a vedl dovnitř. Nejdřív chodbou rovně a pak po schodech nahoru. Otevřel dveře, "tady máš pokoj. Budeš tu dokud se nevrátím...jinak si mě nepřej".
"Proč musím být tady a nemůžu jet domů?!"
"Nebuď drzá!" Řekl a odešel. Já vstoupila do pokoje. Byla tu velká postel v rohu místnosti, psací stůl, velké skříň která byla zabudována ve zdi a pár květin.
Otevřela jsem skříň. Bylo v ní pár kousků oblečení. Pak šuplík od stolu pár pastelek a nějaké bloky. Nikde nebylo nic čím bych si mohla přivolat pomoc.
Byla jsem z toho všeho zoufalá a viděšená. Sedla jsem si na postel a kolena přitáhla k bradě. Znovu jsem začínala brečet. Chci zpět za Harrym.
Moc se omlouvám že nic nevychází :(
