Doběhla jsem bosa na konec chodby a nevěděla jsem kam jít dál. Byla mi docela zima, ale to jsem ignorovala. Stejně tak jako pramínky krve které mi stekali po předloktí z ohbí ruky. Ten pohled nebyl nejhezčí.
To bude dobrý najdi Harryho řekla jsem si pro sebe a vydala se do slepé uličky.
Četla jsem nápisy na dveřích. Chirurgie, wc ženy. 'Tady je to.' Zaradovala jsem se.
Vběhla jsem do otevřených dveří s nápisem wc muži s přesvědčením že tady bude. Bylo mi jedno že sem smí jen můži. Všude jsem se rozhlížela, ale nebyl tady.
"Harry!" Zavolala jsem, ale nikdo se neozval. Zkusím druhé patro. Vyběhla jsem k výtahu a zmackla nějaké tlačítko. Už mi to bylo celkem jedno. Nesnáším výtahy, ale teď se nedalo nic dělat. Cítila jsme jak se mi motá hlava. V pohodě, všechno bude zase dobrý. Povzbuzovala jsem se a šla dál chodbou. Dávala jsem si pozor aby mě nikdo neviděl. Když jsem došla ke schodišti tak jsem sešla dolů. Chtěla jsem jít do svého pokoje a tak jsem pokračovala dál. Když se ukázalo že to není správná cesta tak jsem si usmyslela že bych se mohla vrátit. Jenže jak. Všechno se zdálo být stejné.
"Harry!" Zavolala jsem znovu, ale nikdo mě asi neslyšel.
"Ale, ale někdo se nám zatoulal" uslyšela jsem hlas svého otce. Okamžitě jsem se otočila a opravdu to byl on.
"Nechceš jít takhke náhodou semnou!" Chytil mě za ruku.
"To teda nechci!" Vytrhla jsem se mu a začala couvat. On šel pořád zamnou.
"Nechte mě být!" Namáčkla jsem se na konci chodby na topení. Jeho to však neodradilo a šel ke mě blíž a blíž.
