Pohled Niky
Vzbudila jsem se někdy o půlnoci. Zdál se mi divný sen. Chtělo se mi vyplakat se někomu na rameni, ale nebyl tady nikdo. Tedy až na siluetu nějakého doktora za dveřmi. Jemně je otevřel. Už jen z chůze jsem poznala že jde o Jamese. Nikdo jiný takhle divně nechodí.
Měla jsem najednou pocit že se všechno vrátilo zpět do starých kolejí. A byla jsem šťastná.
"Ahoj" pozdravila jsem
"Ahoj ty nespíš?" řekl unaveně
"zlo nikdy nespí" usmála jsem se, ale to v té tmě nešlo vidět
"ale, ale"
"dlouho jsme se neviděli " řekla jsem a odkašlala si
"asi je to tak lepší"
"nejspíš"
.......
"alespoň si tě poslechnu když už jsem tady" přerušil trapné ticho
"Po tmě?" řekla jsem tázavě. Do pokoje vnikalo světlo jen z pouliční lampy takže jsme na sebe trochu viděli
"Já to zvládnu co ty?" uchechtl se
"nejspíš"
"Tak to zkusíme" dal mi ruku na rameno. Až teď jsem si uvědomila jak moc mi chybí jeho obětí. Skoro bych se rozbrečela kdyby mi nezačal přikládat tu studenou věc k hrudi.
"Promiň" omluvil se když jsem se oklepala od chladu. Nic jsem na to neřekla.
"Ještě ti změřím tlak a teplotu"
"Dobře" přikývla jsem a James už mi nasazoval šedou pásku na ruku. Pochvíli se místností ozývalo tiché mručení a já ucítila jak se páska stahuje. Trvalo to jenom chvíli a páska už byla dole.
"Taky v pořádku" informoval mě James a než jsem se nadála tak jsem měla teploměr v podpaží.
"Máš zvýšenou teplotu dalo se to čekat" přešel k oknu kde bylo více světla a všechno si to zapsal do desek.
"Tak já půjdu. Možná se tady ještě stavím jak mi vyjde čas" smutně se usmál.
"Tak jo"
"nebo je ještě něco co mi chceš říct?" otočil se u dveří
"myslím že nic. A ty mě?" Optala jsem se nazpět
"myslel jsem třeba jestli tě bolí něco nebo tak" ušklíbl se
"ne to ne" zesmutněla jsem
"tak já nejspíš půjdu...musím obejít oddělení"
"Dobře tak ahoj"
"ahoj zase někdy" opustil místnost. Čekala jsem že se vrátí a třeba se obejmeme, ale nic. Odešel. Je to tak lepší i když to bolí.
-ráno-
Ani nevím jak jsem v noci usnula, ale podařilo se mi to. Příšerně mě svědí ruka. Nevím čím to je, ale je to fakt hrozný.
"Dobré ráno" Vykoukl Harry z poza dveří
"Dobré" usmála jsem se. Byl už převlečený do lékařského. Celý v bílém....
"Všechno v pořádku?"
"Jako jo, ale mám takový problém" řekla jsem už opravdu zoufale
"Je to něco s Jamesem?"
"Ne to ne příšerně mě svědí ruka, ale opravdu hrozně moc"
"ukaž mi to" podíval se podezřívavě. Natáhla jsem k němu levou ruku a on obešel postel. Opatrně začal rozepínat ortézu a následně ji sundal. "Tohle se mi nelíbí" zamračil se.
"Chvíli vydrž něco ti na to přinesu"
"Dobře"
"Neškrábej si to hlavně"
"Spolehni se" Harry opustil místnost a já zůstala zase sama. Už mě to tu nebaví a to jsem tu jen chvíli
Opožděný dárek k narozeninám pro - Anika_Andy ❤🔥
