42. where is he?

599 23 5
                                        

"Počkej až mi tě soud přidělí do péče!" Znovu se usmál. "A laskavě mi tykej!" Znovu mě chytil za nemocniční oblečení a zvedl do vzduchu. Neměla jsem šanci utéct.

Podivila jsem se nad tím co právě řekl. Cože! To ne! Nechci být u něj. Před nedávnem ho pustili z vězení za to že mě unesl a teď tohle. Ani náhodou!

"Okamžitě ji pusť!" Ozvalo se z druhého konce chodby. Harry!

"Nebo co!" Otočil se na něj můj táta a já na nic nečekala a kousla jsem ho vší silou. On mě pustil a chytl se za ruku. Sice jsem se hodně praštila o topení, ale co nejrychleji jsem běžela za Harrym. V ten moment mi bylo všechno jedno. Odcházeli mi síly a já myslela že to semnou sekne. Naštěstí jsem stačila doběhnout až k němu. Obejmula jsem ho nejpevneji co jen to šlo. Táta se na nás podíval, zamračil se a odešel pryč.

"Kde jsi byl!" Vyhrkla jsem z posledních sil.

"Proč jsi mě hledala?!"

Na to jsem mu neměla co říct. Naštěstí promluvil on.

"Teď to řešit nebudeme, jdeš si lehnout" řekl a vzal mě do náruče.

"Co ta noha? A ruka?!"

"Nic"

"Vytrhla jsi si kapačku?!" Řekl přísně

"Oops" zakřenila jsem se

"Ono samo viď?"

"Jo přesně tak" usmála jsem se.

Harry mě donesl do nějaké ordinace. Posadil mě na lehátko a zalepil mi ohbí ruky.

"Lehni si na břicho podívám se na tu nohu, dost ti to krvácí"

"Je to v pohodě" zalhala jsem

"Žádné odmlouvání"

Protočila jsem oči a lehla jsem si.

"Máš štěstí ještě to nevzpadà na šití, ale je to celkem slušná rána" řekl a já mlčela.

"Dám ti tam kysličník a pak ti to zavážu"

"Cože! Ne! Kysličník ne" vykřikla jsem a snažila se si sednout.

"No tak" řekl Harry a do místnosti přišel James

"Kde jste vy dva?" Podíval se na nás.

"Tady" usmála jsem se. Seskočila z lehátka a došla k němu ho obejmout. V ten moment mi to došlo. Když nebudu u Harryho tak nebudu mít ani Jamese.
Začaly mi po tváři téct slzy.

"Co je? Co se děje?" Odtáhl mě od sebe

"To nic" řekla jsem. James mě chytil a posadil zpět na lehátko

"Co to děláš? Nee!" Vykřikla jsem znovu

"No tak nech Harryho ať ti to ošetří" jemně, ale důrazně mě chytil za obě dvě zápěstí a položil na lehátko.

Dr. Styles IIKde žijí příběhy. Začni objevovat