"Niky má otevřenou zlomeninu" vyhrkl Liam.
"Dobře stalo se to na těch bruslích?" Zeptal se
"Jo spadla tedy už v botech" řekl Liam a vezli mě zase do jiné místnosti. Nepřestávala jsem brečet. V té místnosti mě položil na lehátko.
"Sundej si ty kalhoty" vyzval mě a já se rozklepanýma rukama snažila rozepnout knoflík. Nakonec mi Harry pomohl a kalhoty mi stáhl opatrně i přes ránu. Sundal mi z toho všechny věci obvazy a tak po té mi to vydezinfikoval a přiložil na to polštářek který připevnil obvazem.
"jen dočasně" usmál se na mě a přenesl mě na další stůl.
"Uděláme jenom rentgen" řekl a pomohl mi do zelené vesty. Když měl hotový snímek tak si ji zase vzal a přiložil ho na tabuli kterou rozsvítil.
"Hmm..." řekl a poškrábal se na hlavě.
"Nejprve ti dám něco na bolest. Potom tě ještě prohlédnu a pak tě připravíme na operaci"
"Nee" řekla jsem tiše a dala si hlavu do dlaní.
"No tak" řekl Harry znovu mě dovezl do té místnosti kde jsme byly předtím a posadil mě na lehátko které stálo uprostřed místnosti. Na chvíli šel hledat něco ve skříňce a pak se vrátil zpět i s injekcí.
"Po tomhle se ti uleví" řekl mi a po chvíli mi ji píchl. Když už v ní nebyla žádná tekutina tak ji vyndal a na místo ní mi dal náplast.
"Prohlédnu tě ano?" Řekl mi a vyhrnul tričko.
"Bolí tě to když tě zmáčknu tady?" Zeptal se a stiskl mi žebra
"Ne" řekla jsem po pravdě a Harry mi prohmatal břicho. Po té i ruce a nohu.
"Tak jo" řekl a na obličej mi nasadil masku.
"Tohle tě uspí. Ničeho se neboj budeš v pořádku" řekl mi a já cítila jak se mi zavírají oči. Ještě jsem ho chytila za ruku a pak jsem upadla do hlubokého spánku.
~~~~
Probudila jsem se až v nějaké místnosti. Zjistila jsem že je to jednotka intenzivní péče. Na ruce jsem měla něco co mi nejspíš měřilo tlak a na hrudi něco nalepeného od čeho vedly kabely. Prohlédla jsem se po pokoji a došlo mi jak moc mě bolí hlava od doznívání narkózy. Po chvíli za mnou přišel James.
"Ahoj" pozdravili jsme se navzájem a oba jsme se tomu zasmáli. Promnula jsem si oči a pořádně se zahleďel na Jamese.
"Žiju ještě?"
"Jasně proč ne?" Zeptal se zpět a začal mi poslouchat srdce.
"Nevím bolí mě hlava" řekla jsem a instinktivně si dala ruku na čelo. On mi ji sundal a přiložil tam svojí.
"Nemyslím si že máš horečku, ale pro jistotu" dal mi teploměr do podpaží a čekal. Topila jsem se v jeho očích. Byly tak nádherně modré.
