Ležel jsem na posteli vedle Niky. Venku bylo zataženo a bouřka. Občas se ozvala obrovská rána a pokoj se rozzářil od blesku.
"Co se děje?" Vzbudila se po chvíli Niky.
"To nic jenom bouřka klidně spi dál" přitiskl jsem si ji k sobě.
"Au au!" Zvedla se
"Copak?"
"Ležíš mi na vlasech" okamžitě jsem se nadzvedl "promiň" Když se ozvala další rána tak se pritulila blíž ke mě a po chvíli znovu usnula
........
Ráno jsme odcházeli z nemocnice poměrně brzy. Oba dva jsme byli rozespalí.
Nemohl jsem se dočkat až budeme doma.
Autobusem jsme dojeli na letiště. Asi půl hodiny jsme čekali na odbavení. Všechno proběhlo v pořádku a už jsme seděli v letadle. Chtěl jsem si zdřímnout, ale Niky mě nenechala. Hrozně se bála. Chápal jsem to a tak jsme s ní byl vzhůru celý let.
.....
Po několika dlouhých hodinách jsme konečně přistáli v Anglii.
Ulevilo se mi a Niky nejspíš taky.
Společně jsme vyzvedli kufr a pomalu šli k autu. V jedné ruce jsem táhl kuft a druhou držel Niky kolem pasu.
Odemkl jsem auto a otevřel kufr. Niky si zatím sedla dovnitř.
"Jamesi?!" Řekla s rozvahou, ale naléhavě
"Ano?" Podíval jsem se jejím směrem.
"Myslím že jsem si něco udělala s nohou" řekla nejistě a dlaně si třela o sebe. Já jsem zavřel kufr od auta a vydal se s ní.
"Co se děje?"
"M-moje noha"
"Co máš s nohou?"
"Uklouzla jsem"
"Teď?!"
"Joo" řekla provinile. Vzal jsem ji do náruče a posadil na přední sedadlo.
"Která?" Zeptal jsem se
"Práva" fňukla
Sundal jsem ji botu i ponožku. Měla trochu nateklý kotník.
"No..." prohrábl jsem si vlasy "zajedeme do nemocnice na rentgen"
"Myslím si že to není nutný" řekla zoufale
"Pro jistotu. Navíc Harry by měl být v práci" usmál jsem se na ní
Ona nic neříkala. Celou cestu mlčela.
Když jsme přijeli před nemocnici tak jsem zavolal Harrymu. Šel nám na proti. Hned co ho Niky uviděla tak začala brečet a dlouhou dobu se objímali.
