52. escape

427 25 1
                                    

Pohled Niky
Po nějaké době

Byla jsem tu zavřená opravdu hodně dní. Měsíc řekla bych. Celou tu dobu jsem vymýšlela nějaký plán jak se dostat ven. Jednou jsem to zkoušela na nečisto. Táta mě chytil a za trest mi nechal udělat tetování na ruku kde stálo 'Táta tě miluje'. Byla jsem z toho hotová. Dolu to nešlo tak moc jsem si přála to tam nemít. Harry mi dá až to uvidí.
Dneska večer si sem táta pozval nějaké hosty něco jako párty. Nakoupil si spoustu alkoholu. Což se hodilo.
--------
Bylo docela pozdě něco okolo půlnoci. Dole všichni pili. Já jsem si vzala batoh na záda. Cestou jsem se stavěla v koupelně a přihodila si tam pár věcí z lékárničky. Harry by mi řekl že se budou hodit. Opatrně jsem sešla ze schodů a modlila se ať je odemčeno. Rychle ale tiše jsem chytila kliku a zatáhla. Dveře se otevřely a já cítila srdce někde v krku. Rychle jsem opustila byt a zase za sebou zavřela. Nevěděla jsem kam mám jít a tak jsem se vydala rovně. Přebehla jsem silnici a šla dál. Na cestu mi svítily pouliční lampy. Šla jsem opravdu daleko když jsem uviděla telefonní budku. Ani jsem to nečekala. Okamžitě jsem začala hledat peníze v batohu. Nikdy jsem s tím nedělala. Vhodila jsem je tam namačkala jsem předvolbu a Jamesovo číslo. Po chvili vyzvánění to spadlo do hlasové schránky.

"Jamesi tady Niky jsem ve Vietnamu utekla jsem a nevím kde jsem. Prosím pomos mi!" Vyhrkla jsem do telefonu. Rychle jsem položila sluchátko a vyběhla ven z budky. Mezitím jsem se ale uhodila a rozsekla si loket. Rychle jsrm si to obvázal obvazem z batohu.  Vím že Vietnam je poměrně široký pojem ale opravdu nevím kde jsem. Vydala jsem se cestou dál. Po nekolika nejspíš hodinách jsem došla k moři. Venku začalo pršet a bylo dusno. Špatně se mi dýchalo a tak jsem si sedla na pláži do písku a napila se vody co jsem měla v batohu. Byla jsem vyčerpaná. Pomalu se začínalo svítat a mě se naskytl opravdu nádherný výhled na slunce které vycházelo za mořem. Lehla jsem si a po chvíli nejspíš usnula. Vzbudil mě až křik nějakých dětí které si hrály na pláži s létajícím talířem. Rychle jsem se zvedla trochu se mi zamotala hlava, ale to jsem ignorovala.
Doběhla jsem k nějaké paní
"dobrý den nevíte kde je tady policie?" Zeptala jsem se jí

"xin loi nhung toi không hieu ban" odpověděla mi něco co jsem nedokázala přeložit. Chtěla jsem odejít když v tom jsem ucítila ránu do hlavy a padala jsem k zemi

Dr. Styles IIKde žijí příběhy. Začni objevovat