"Počkej, počkej . . . to mě zajímá."
"A není snad jedno, kdo je pod maskou?"
"Když je to někdo z mého okolí, tak to rozhodně jedno není."
"Bude to měnit tvé odhodlání, aby si ho porazil? Nebo dokonce, aby si ho šetřil a jednal s ním pře to všechno slušně?!" tohle už jsem přestal dávat.
"No . . . " projel jsem si rukami vlasy.
"Tvrdil si, že ho chceš za každou cenu dostat, ať je to kdo je to . . . spravedlnost si chtěl za to všechno, co zlého tady v Paříži vykonal." vstala z nemocniční postele a já místo jejího objetí pocítil chlad.
"Máš pravdu, je to tak jednoduché." díval jsem se na ní jak stála u okna a nechápal jak se mohla takhle rychle uzdravit, i když ona má tu svojí kouzelnou schopnost.
"Ne nemám. . ." řekla tvrdě.
" . . . udělat správnou věc, skoro nikdy není tak jednoduché jak se ostatním zdá. Porážka Lišaje . . . tedy tvého otce, bude stát hodně síly a sebezapření. Má výhodu skoro ve všem a upřímně si nejsem jistá, že na to máš. Koukni se jak tě zmasakroval a to si s tebou jen chvilku pohrál." měla pravdu.
"Jedna věc je vytvořit iluzi zmlácené Marinette, ale druhá je se nechat skoro zabít. Ona na tebe brát ohled nebude, chce jen to jediné."
"Naše mirákula, ale proč? Je silný dost."
"Adriene." vydechla a otočila se čelem ke mně.
"Už nechce další boj s námi?" jen zakroutila hlavou na protest.
"Chce být mocný?" opět kývala na nesouhlas.
"Tak co tedy chce . . . chci znát celou pravdu." prudce jsem vstal.
"Já . . . já si myslím . . . po tom co jsem navštívila vaší vilu si myslím, že . . . možná je to hloupost . . ."
"Mari." bylo vidět, že je úplně vynervovaná.
"Jednoduše . . . když spojíš naše dvě mirákula což se výslovně nesmí kvůli jejich vlastnostem, může mimo jiné být pánem nad životem a smrtí." vychrlila na mě, že jsem nestihl ani pořádně zamrkat.
Marinette
"Tak a je to venku. Speciálně pro tebe, tvůj otec po získání Tikky a Plage může oživit tvojí maminku, pokud má její tělo." tak a teď se děj vůle Boží.
"Ehm co?" nechápal.
"Co není k pochopení na tom, že si může tvůj otec oživovat koho chce?"
"Ty mi chceš říct, že se mnou těch pět let bojuje, jen, aby oživil mojí mrtvou maminku?"
"Vezmi to logicky, když já můžu se svojí mocí uzdravit jakékoliv zranění a ty si můj opak . . . zatím to neumíš, ale přijde den, kdy budeš umět z každého vysát život. Ty si o tomhle nikdy tak nepřemýšlel?"
"Přemýšlel, ale přišlo mi to až moc ujetý." pomalu se vydal ke mně.
"Nikdo nezvládne ustát spojení našich dvou mirákulu dlouho, nicméně to určitě bude stačit na oživení spousty lidí." začala jsem couvat.
"Bylo by krásné tu mít maminku." vydechl zasněně a přeskočil křeslo, které nás rozdělovalo.
"To ano, už víš proč půjdeme proti sobě." v ruce za zády se mi objevilo jojo.
"Vždycky jsem říkal, že bych za to mít jí tady, dal cokoliv, byla to úžasná osoba." stále se přibližoval.
"Věřím ti." sklopila jsem hlavu a snažila se udržet v sobě slzu smutku.
ČTEŠ
Děkuji, že jsi
FanfictionLáska není něco, co se vydáš hledat a najdeš. Láska si tě najde sama, ať už jsi na ní připraven či ne, a bude to ta nejlepší věc, která tě kdy potká.... Dva super hrdinové, dva mladí lidé, dvě nešťastné lásky a osud co si s nimi nehezky pohrává....
