Děkuji, že jsi

LVI. Seznámení s pravdou

Uznávám ta rána byla trochu moc, ale aspoň jeden z nás by si mohl zachovat skrytou identitu před druhým. I když pokud si vzpomene na ten večer kdy jsem díky své nepozornosti ztratila propojení s Tikky a tím i masku, přidá k tomu kresbu, kterou jsem nakreslila a snahu o minimální konverzaci na téma smlouvy a Luky...musí mu to dojít, takové pako není. 

"Ale, ale to nám to trvalo." rýpnul si Lišaj.

"Není jednoduché, zbavit se Lily a ještě utíkat přes celé město za vámi." mrkla jsem provokativně.

"To co chci víš."

"Ano.... naše mirákula." 

"Chytrá holka."

"Dívka..."

"Když chceš být konkrétní tak vdaná žena." kývl. 

"Přesně tak Pane Agreste." kývla jsem hlavou též k jeho osobě.

"Tak co teď, boj?" řekli  jsme oba naráz.

"Oba jsem kultivovaní lidé se svými zásadami...." řekl do ticha a pohlédl na svého syna.

"Oba chceme mirákulum toho druhého." dořekla jsem nedokončenou větu.

"Ano." povzdechl si a zaujal bojovou pozici.

"Říkat větu typu "vzdej se" asi nemá cenu." povzdechla jsem si.

"Vzdej se ... si proti mně ještě dítě." řekl a rozmáchl se svou holí. 

Adrien

Za tu chvilku co jsem byl mimo se mi v hlavě rozsvítilo a to doslovně.  Opět se mi vrátili všechny myšlenky z noci, kdy má dáma přišla na pár minut o svou masku. Tentokrát jsem si v hlavě přetočil všechny vzpomínky na Berušku a Marinette velice rychle. Dávalo to smyl, pokud obě dvě jsou jedna osoba. Přede mnou má masku Berušky a před Lukou hodné Marinette, která neumí ani zvednout hlas. Její maska byla dokonalá v obou jejích podobách. Nikdo by si jí takhle nedokázal spojit, že by mohla být Beruška. Její francouzština je dokonalá, všichni si myslí, že se zde narodila a ani ve snu je nenapadne, že je tu přestěhovaná pár měsíců. Dokonalé krytí. Není nic kromě jejích očí co by jí prozradilo. Dokonce i její dlouhé vlasy zmizí, když je Beruška a místo nich má dva roztomilé krátké culíčky. 

Marinette

To jsem čekala a to taky. Jeho útoky byly rychlé, promyšlené, ale bohužel pro něj dost předvídatelné. Jeho jediná výhoda, že je oproti mně "dospělý". 

V okamžiku kdy Adrien začal přicházet k sobě jsem Lišaje kopla silně do břicha až se zastavil o kovové zábradlí.  Celou dobu to bylo spíš jen takové nevinné pošťuchování a skuteční boj nikde. Měla jsem svojí obvyklou podobu, nepřeměnila jsem se. To je poslední překvapení co mi zůstalo pro soupeře, moje nové schopnosti získané díky Mistrovy Fu.

"Beruško..." zasípal Kocour a velmi rychle se chytil za hlavu. 

"Jen si vezmu jeho prsten a pak ti ho nechám, jako syn stál vždycky za nic." skočil po mně Lišaj až jsem udělali oba kotrmelec dozadu. 

Při tom jsem páteří narazila na špičatý kámen a bolest mi na pár sekund odepřela jakýkoliv pohyb. Mezi vteřinami mrknutí mého oka jsem zaregistrovala nataženou ruku k pravé náušnici. Pohotově jsem otočila hlavu a Gabriela kousla přes veškerou bolest do dlaně.

"Ty mrcho..." než stačil cokoliv udělat strhl ho ze mě Kocour.

Adrien

"Beruško...." zasípal jsem a okamžitě se chytil za hlavu.