Děkuji, že jsi

X. Příprava

Do vlasů mi už asi po sté zajel hřeben, který se zastavil těsně u konečků. Stačilo jedno přesné šmiknutí a ustřižené vlasy spadly na  bílou podlahu jednoho z nejdražších kadeřnictví v Paříži. Nehnutě jsem seděla tři hodiny a nechala okolo sebe poskakovat kadeřníka a ani jsem nedávala moc pozor co mi provádí s vlasy. Konec konců, rodiče rozhodují a já poslouchám. Můj zrak se upřel na odraz v zrcadle ve chvíli, kdy bylo řečeno hotovo. Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, změnu jsem neviděla. 

"Vypadám pořád stejně." pronesla jsem a vysloužila si tak vražedný pohled kadeřníka.

"Máte nádherně prostřihané vlasy a o jeden centimetr kratší konečky." pronesl směrem k zrcadlu.

"Je to úchvatné." řekla mamka.

"Když to říkáte." protočila jsem očima.

"Nebuď drzá." zpražila mě mamka a hned nasadila opět úsměv zpět ke kadeřníkovi.

"Teď vyzkoušíme všechny ty účesy co jsem vybrali." kadeřník zajásal nad mamky slovy a já se modlila, aby mi po všem co mi ještě budou provádět, zůstaly vlasy na hlavě.

Adrien

"Plaggu, mám si to dát vlasy víc napravo nebo na levou stranu?" to byla otázka.

"Plaggu, nevypadlo to předtím líp?"

"Plaggu, co si mám vzít raději na sebe?" 

"Plaggu, jakou vůni?" 

"Plaggu, pomoc já se zblázním!!!"

Přesně to byly věty co jsem křičel po pokoji celé dopoledne a připravoval se na první setkání s Chloé. Kdyby jen věděla jak se na ní moc těším, ani dospat jsem nemohl.

Marinette

"Slečna je poměrně malá a drobné postavy, máte konkrétní představu o šatech?" postarší paní byla milá a všímavá, napadlo mě.

"Na ceně nám nezáleží, ale chceme  něco honosného, dech beroucího, dokonalého a hlavně originálního. Žádná jiná dívka nesměla mít ty šaty před mou dcerou." řekla mamka.

"Dobrá, teď mě na chvilinku omluvte, dojdu pro pár šatů a také katalogy, zatím si dejte kávu a sušenky." řekla paní a odběhla někam.

"Děkujeme." řekla jsem s úsměvem a paní už jen kývla mezi dveřmi.

"Nemusíš děkovat, chová se tak, jen proto že dostala zaplaceno." už po druhé mě okřikla za den mamka, která vzápětí upila ze svého hrnečku hořký nápoj.

Jen jsem si povzdechla. Během pár minut přede mnou stál štendr, na něm zavěšená ramínka, na kterých byli šaty, jedny krásnější než druhé. Začalo zkoušení a pózování, které nebralo konce. 

"Nejsem si jistá jestli jí ten střih vyhovuje. Na její postavě vypadá dost mohutně." poznamenala paní.

"My, ale nechceme pouzdrové a ani Ačkové šaty, musí vypadat jako princezna a to chce bohatou sukni a spoustu spodniček, ne žádnou obruč." uzemnila mamka paní.

Po dalších čtyřech hodinách, kdy jsem myslela, že omdlím hlady a žízní. Přišla na řadu švadlena, která mi zabrala vybrané šaty. Za normálních okolností bych si to udělala sama, a kdyby bylo po mém, tak bych si ty šaty i ušila. 

"A abych nezapomněla, ty šaty jsou nahoře řešené jako střih Královny Anny, chci, aby byla odstraněná látka z horní části ramen." zdůraznila mamka a já se jen nestačila divit na co nemyslí.