Děkuji, že jsi

LIII. Pomalé krůčky k dospělosti

Po poslední větě jsme zmizeli z ulice, pomocí schovávání ve stínu ulice jsem se dostali až do mého bytu. Okamžitě jsem zavřel všechny okna a zatáhl i závěsy. Jistota je jistota, vůbec jsem nechápal její provokativní výstup. Lila byla nebezpečná, už jednou mi vzala mirákulum na pár minut a jí připravila o jednu náušnici, jak sama řekla. Navíc, pořád říká, že náš vztah je zakázaný a nesmí o tom nikdo vědět, teď to pomalu křičí na ulici plné lidí.

"Co tě to proboha napadlo?" obořil jsem se na ní.

"Myslíš to s tím spojencem?" zasmála se.

"To taky, sama víš, že jediný spojenec připadá v úvahu Lišaj, já myslím ten pár?!" rozhodil jsem rukama.

"Aspoň zabijeme dvě mouchy jednou ranou." pokrčila rameny.

"Cože? Budou spolu neporazitelní." začal jsem vyšilovat a nervózně si mnul zátylek.

"Stejně tak jako mi." chytla mě za obě ruce.

"Co když někomu prozradí to o nás." bál jsem se.

"Nemá komu, nemá s Mistry nic společného, buď v klidu." usmála se na mě.

"A co když?" nenechal jsem se.

Na to už mi dala jednou odpověď, svoje hebké, plné rty. Umlčela mě dokonale a mé myšlenky se uklidnili. Čím pomaleji mě líbala, tím rychleji mi bylo srdce a nenápadně se mi podlamovali kolena. Dotlačila mě až do ložnice a svalila na postel, pár vteřin si mě prohlížela, než si klekla mezi mé nohy a ruce dala na mou hruď. Na tuhle chvíli jsem čekal dlouho a je tady. Sklání se nade mnou dokonalá dívka mých snů, rozhodně to není děvka a nedá každému na potkání a co víc, změnila mě a stačilo jí k tomu tak málo času. Sice má asi kluka, ale podle jejích slov to zas tak vážné nebude navíc, kdo by odmítl vztah s nejhezčím klukem Francie. 

"Zastrč drápky." zamumlal jsem jí do rtů a přetočil pod sebe.

Jen co zmizela zelená zář, byl tu Plage s jeho poznámkami co nikoho nezajímali.  Hodil jsem po něm krabičku sýra co si opět schoval pod můj polštář. Jak já nenáviděl, když tohle dělal. Drobná ruka si zpátky přitáhla mou tvář a já se tak znovu přisál na ty nejhebčí rty, které jsem kdy políbil. Srdce mi sice buší jako o závod, ale snažím se co nejklidněji jí oplácet horké polibky. Odtrhl jsem se v momentě, kdy jí začaly pípat náušnice.

Při pohledu do jejích pomněnkových očí jsem ztuhl, obdiv a láska jí úplně sálali z očí. Najednou sem zatoužil, aby se na mě koukala takto až do konce života. Položil jsem jí ruku na záda a i s ní se zvedl do sedu. Ten letmý dotek ve mně vyvolal příjemné vzrušení, které ještě více umocnil neporušený oční kontakt. Jednou rukou mi vklouzla do dlaně a druhou se přidržovala mého ramene. Úplně jsem cítil jak mi mačká na pevné svaly, které se skrývaly pod obyčejným tričkem.

Marinette

Propletla jsem naše prsty a snad poprvé si všimla jak velké má dlaně. Mužné ruce, které si se ženským tělem určitě umí krásně pohrát ... ani nevím jak mě to napadlo. Cítila jsem to, bylo to v nás, ta chemie, která mezi námi vytvořila tak silné pouto. Až v tuhle chvíli mi došlo, jak moc se stydím za to, že jsem osmnáctiletá panna, která nesmí spát s nikým jiným než se svým manželem, Lukou. Nestydím se za to, že jsem svoje poprvé ještě neměla, ale za to, že každým  polibkem jdu naproti nevěře. Pravdu jsem říct nemohla a žít dva životy taky ne. 

"Proměníš se a pár minut." vytrhl mě z přemýšlení Adrien.

"Tikky už je moc unavená."