Děkuji, že jsi

XI. Svatba

"Já Marinette Dupain-Cheng si beru tebe Luko Couffanie za svého právoplatného muže. Budu Tě milovat, ctít a poslouchat do mého posledního dechu. Tímto se Ti plně oddávám a slibuji tobě přede všemi, že láska má k tobě nikdy nevyprchá a budu po tvém boku až do tvé nejdelší smrti. Jsem připravená s tebou být v radosti i neštěstí, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě a před Bohem přísahám, že nikdy nedovolím, aby se naše manželství rozpadlo mou vinnou nebo někoho jiného."

"Tikky to přece nemůžu." máchla jsem rukama do vzduchu a slib, který byl na papíru odhodila na koberec v místnosti.

"Ty mu v tom slibu slibuješ všechno co nechceš." vypískla Tikky u mé hlavy.

"No a o to mé matce jde. Nejenom, že se obřad bude fotit on se bude i nahrávat. A co je nejhorší, pod ten slib se teoreticky budu muset i podepsat, jako vzpomínku na tenhle den. "snažila jsem se to rozdýchat a neplakat. 

"S tím musíš něco udělat." 

"Ale co Tikky, obřad začne za necelou hodinu a já už jsem dávno oblečená, namalovaná a učesaná." 

"Nemyslím útěk, na ten bylo pozdě i před tím." 

"A co mám teda dělat?" nechápala jsem, kam má kwami směřuje.

"Napiš si svůj vlastní slib a řekni ho rovnou i před oltářem." mávala mi před obličejem ručičkami. 

"Jak mám napsat slib, když ho ani nemiluju a to nemluvím o čase co na to mám." zděsila jsem se, ale nebyl to úplně špatný nápad." 

"Marinette...." nestačila Tikky doříct.

"Marinette, doufám, že jsi připravená." řekla mamka při vstupu do pokoje.

"Jsem připravená jako nevěsta už skoro 4 hodiny." utrousila jsem poznámku.

"Marinette?! Co dělá tvůj slib na koberci. Měla si se ho přece naučit!!" obořila se mamka a zvedla list papíru ze země.

"Já ho umím." odfrkla jsem si a znovu se podívala do zrcadla.

 Vypadám jak šlehačkovej dort, ale obráceně. Nahoře skoro nic. žádné zdobení jen má hlava a dole samá krajka a zdobení. Vlasy navlněné, místo korunky, květinový věneček, na kterým Luko trval a závoj delší než mé šaty. Třešničkou na dortu byly však mé svatební boty na 17 centimetrovém podpatku a platformě. A to jen proto abych vedle Luky nevypadala malá a mohla mu koukat do očí, ale hlavně abych na fotkách vypadala vyšší než ve skutečnosti jsem a nekazila je tím, že jsem moc nevyrostla. Byl to nejhorší den v mém životě a to nebylo ještě ani 11 hodin dopoledne. 

"Já Marinette Dupain-Cheng si beru tebe Luko Couffanie za svého právoplatného muže. Budu Tě milovat, ctít a poslouc...." při mém asi osmém opakování slibu před matkou vtrhl otec do pokoje, že je čas.

"Dobře Tome už jdeme." řekla mamka a já chtěla vyjít z pokoje.

"Marinette, jen jsem ti chtěla říct, že na tohle si se připravovala celých 17 let tvého života. Vím, že domluvené sňatky v dnešní době už nejsou moc běžné, ale v tvém roce to byl prostě výhodný obchod.  A teď je tvou povinností dodržet našeho slova a Luku si vzít a být s ním po zbytek tvého života. Nikdy se s ním nerozvedeš ani si nenajdeš milence, je ti to doufám jasné. Ty peníze jsem tehdy potřebovali a teď je potřebujeme, abych si do konce života udrželi s otcem takovou úroveň, na kterou jsme zvyklí." ty slova mě zabolely hluboko v srdci, jsem pro ně jen obchod.

"Ano vezmu si ho jak si přeješ." řekla jsem chladně a nechala jí vyjít z místnosti.

Naposledy jsem se ohlédla na Tikky a zašeptala. "Budeš tam se mnou?!" jen kývla a proletěla zdí.