Děkuji, že jsi

LXX. Smrt černovlasé dívky

V Berlíně jsem přesedla na letadlo mířící do Franci. Nehodlala jsem rovnou přiletět do Paříže, proto volba padla na letiště Nice na jihozápadě země. Instrukce zněly jasně, Adrien musí dokázat, že je skutečný nositel a udělat pro to naprosto vše. Lišaj padl mou rukou, proto bude jeho úkolem dostat mě v podobě Volpiny. 

Luko

Pobyt v Turecku mi toho hodně dal, byla to dlouhá a velice příjemná dovolená. Marinette a já jsem na sebe měli dostatek času než jsem nastoupil na poslední své léčení. Závislost už nikdy, to byl můj cíl. Zbavil jsem se drog, alkoholu, sexuálního harašení i pití milované kávy a u toho skládání písniček. Melodii svého srdce jsem si ponechal, byla mojí součástí, ale žádné předhánění se s konkurencí. Za ten rok jsem na sobě odvedl pořádný kus práce a zbývalo mi se rozloučit s poslední závislostí v mém dosavadním životě.

Slíbil jsem jí, že nastane den, kdy se všechno změní a budeme jen my dva. Den, kdy utečeme od našich rodičů a vykašleme se na tu hloupou smlouvu, která nás tak moc vzdálila. Vždycky, bez jakéhokoliv otálení, bych dal svůj život za její, abych mohl odčinit bolest,  kterou jsem jí v minulosti způsobil. 

Zbožňoval jsem jí, i když ona nosila v srdci někoho jiného, kterého měla jako předlohu pro své navrhování. Toho večera jsme oba seděli naproti sobě a hráli. Já na kytaru, ona na piano. Hudbou jsem si toho vždycky řekli úplně nejvíce, tak proč se tak i nerozloučit. Oba dva jsem toho věděli dost na naše rodiče a spojením se proti nim, znamenalo jasné vítězství. Alya mi poslala vše potřebné, abych to v Turecku mohla provždy ukončit.  

"Bylo mi ctí tě mít ve svém životě." řekl jsem, když dozněl poslední tón.

"Prožili jsme spolu skoro celý život, i když si nemyslíš, že byl nějaký dokonalý, tak v mnoha ohledech byl. To co bylo po svatbě je jen malinká kapka v oceánu toho co jsem spolu zažili. Vždycky bylo, je a bude více krásných vzpomínek než těch špatných. Patříme k sobě, naše srdce však ne." usmála se Marinette a sedla si na mě.

"Co bylo bylo. . ." vydechl jsem.

"A co bude je teď na každém z nás." pohladila mě po vlasech a já to po ní zopakoval tě na jejích.

"Pouto mezi námi nikdo nezničí, v tomhle jediném jsem si byli souzeni." přejel jsem jí palcem přes rty a zadíval se do těch dokonalých očí.

"Smím?" vydechla a já jen zavřel oči.

Přitiskla své rty na ty mé, pootevřené a jazykem vklouzla do mých úst. Hlavou mi problesklo spousta vzpomínek a já si nemohl přát víc. každý její pohyb se mi vryl do paměti a ještě dlouho jsem jen tak seděl se zavřenýma očima s kytarou u nohy.  

"Sbohem má největší závislosti." zašeptal jsem a zhluboka se nadechl. 

Adrien

Výpad, výpad, otočka, předstírání zakopnutí, polo kotrmelec dozadu, podkopnutí nohy a kord soupeře byl opět v mé ruce. 

"Dneska nemáš den, kotě." mrkl jsem po ní laškovně a hodil jí flašku s vodou, aby se mohla napít.

"Nejsem žádný kočka, ale drak, kotě." prskla po mně a napila se.

"Kotě mi může říkat jen ta, která mě pustí mezi své nohy." ušklíbl jsem se a sedl si vedle Kagami.

"Pokud vím, taková už tu nějakou dobu není." ušklíbla se nad mojí odpovědí.

"No právě, a protože mi tady nechala tebe, tak se snaž. Nebaví mě nad tebou stále vyhrávat." poplácal jsem jí po rameni a zaujal postoj.

"Kdybych tě neznala delší dobu, nevěřila bych, že ho udržíš v kalhotách." zasmála se a dala se do boje o svojí hrdost.