Děkuji, že jsi

VI. Lásku a věrnost mi přísahej

Žádný park jsem nevynechali, dlouhé večerní procházky podel řeky Sieny byly na denním pořádku od naší schůzky s Lukou. Celé dny jsme byli spolu, někdy jsem se jen procházeli, jindy to bylo kino či divadlo. Za dva týdny jsem navštívili všechna muzea v Paříži, a že jich tu bylo hodně. Tolik času jsme spolu snad nikdy nebyli a Lukovi to stále nestačilo.   

Luku totálně ohromila Katedrála Noter - Dame a Louver. To byly taky dvě nejčastější místa, kde jsme trávili většinu času. Musela jsem uznat, že tohle město bylo kouzelné, ale pro mě, která necítila zamilovanost, opravdové kouzlo postrádalo. Každý zamilovaný pár, který jsem s Lukou potkala byl tak šťastný a já si víc uvědomovala ten zásadní problém mé přetvářky. Měla jsem Luku opravdu ráda, ale nikdy jsem k němu nepocítila tu šílenou, neřízenou a bezednou zamilovanost. Celé ty roky, jsem se v jeho společnosti přetvářela a byla jsem si naprosto jasné, že on to má stejné.

Teď jsem o tom začala, ale docela pochybovat. Pořád se culil, neřekl nic co věděl, že by mě mohlo urazit nebo naštvat. Dokonce mi dal i větší svobodu, a když jsem mu neodpověděla hned na zprávu, nevyváděl. A to byl pokrok. Navíc pořád skládal nové a nové písničky. Nikdy jsem ho takového nezažila a malinko mě to i děsilo. 

A také na mě netlačil co se týkalo to smlouvy, za což jsem mu byla vděčná. Sama jsem pořád přemýšlela o jestli bych neměla utéct, změnit si tvář i jméno a začít, žít v úplně cizí zemi. Navrhovala by jsem si oblečení jenom sama pro sebe, ale živila by jsem se jako pekařka. Otevřela by jsem si s Tikky pekařství a pekla ty nejlepší makronky a croissanty. Jo to by byl život. Zásadní otázka byla, kde na útěk vzít peníze. 

"Marinette?" zavolal Luko a já se hned otočila. Stál tam i s kyticí rudých růží.

"To si neměl." usmála jsem se a vzala si pugét růží.  

"Ale ano, je to slušnost." uslyšela jsem hlas svého otce.

"Mami, tati...nečekala jsem vás." řekla jsem zaskočeně.

"Překvapení." řekla mamka.

"Plánoval jsem na dnešek společnou večeři...." začal Luko.

"A nic si mi neřekl?" vyjela jsem podrážděně.

"Marinette jak se to chováš." zvýšil otec hlas.

"Omlouvám se otče, ale je to na místě. Kdyby mi to řekl, něco bych uvařila a nebo se alespoň vhodně oblékla do restaurace." bránila jsem se, i když hlavní důvod mého podráždění byl Luko a jeho plánování.

"Tome, Marinette má pravdu, Luko jí to měl říct." zastala se mě matka.

"No něco na tom bude, běž se převléknout a pospěš si, rezervace je na osmou hodinu." řekl otec a já utíkala do pokoje, kde jsem se zamkla.

Sedla jsem si na postel a hlavu dala do dlaní. Já ho zabiju a hodně pomalu. Co ho to napadlo pozvat moje rodiče na večeři, plnou utrpení. 

"Marinette." vyletěla z úkrytu Tikky.

"Co budu dělat?" řekla jsem zoufala a při tom se podívala do zrcadla naproti posteli.

"Uděláš ze sebe tu nejkrásnější dívku ze všech." 

"Tak jsem to nemyslela, ta večeře bude fiasko." máchala jsem rukama.

"Teď mě poslouchej, jdi se namalovat a já ti vyberu oblečení." poručila Tikky.

"Já to nezvládnu." řekla jsem a sedla si k toaletnímu stolku.

"Už jsem řekla, namalovat a já se postarám o oblečení." zavelela Tikky a já raději neodporovala.