Sakra, co mu na to mám říct? Mysli Marinette, vykecala si se ze "znásilnění" Lukou tak zvládneš i tohle. Přece mu neřeknu, mám čich na lidi a trénovaný instinkt, abych pomocí mimiky obličeje a gest poznala někoho kdo něco tají. To mu rovnou můžu říct, že jsem nositelka mirákula Berušky a celých 8 let studuji všechno co jen jde, aby ze mě mohl být jednou třeba i strážce. Sakra teď bych dala nevím co, aby mi Luko zavolal. Když ho člověk potřebuje, tak se dělá jako by neexistoval.
"Marinette?" sakra, to už mlčím tak dlouho?
"Ano?" úsměv nasadit, třeba se chytne a zapomene otázku.
"Neodpověděla si mi na otázku." sakra a ještě ten jeho propalující pohled.
"Každý má tajemství přece...." začala jsem.
"To ano, ale ty si řekla, že lžu." mysli, nebo budeš muset skočit do té ledové vody, křičelo mé podvědomí.
"No...ehm... jak to.... jak to říct...." super Marinette, leze to z tebe fakt přesvědčivě.
"Tak to řekni, začínám mít dojem, že si blafovala." povytáhl Adrien obočí a já byla v koncích.
"Chloé." navíc jsem se nezmohla.
"Chloé? To je, ale milosrdná lež a přetvářka před medii a otcem." oponoval, aniž by si uvědomil vážnost situace a své lži.
"O čem mluvíš?" zamrkala jsem zmateně, jaká přetvářka s Chloé? Úplně mi to s ní vypadlo.
"S Chloé je to lež a ty to víš, tak proč děláš hloupou?" nechápal a já se ztratila v naší konverzaci.
"Lež... Chloé?? ne?! Chloé?!" řekla jsem a neodvážila se odtrhnout oči od blonďatých vlasů.
"Proč opakuješ pořád Chloé?!" ten pohled mě úplně propaloval.
"Chloé." zašeptala jsem bez jediného pohybu.
"Já tě nechápu.... kam to pořád koukáš?!" až teď se otočil a viděl to co se rozzuřeně řítilo naším směrem.
Lodičky na 15 centimetrovém podpatku, bílá minisukně, tílko s výstřihem pomalu k břichu a žluté sáčko. Vlasy vyčesané do vysokého culíku, přehnaně výrazný make-up a bezchybná manikúra. Korunu tomu však dal velice rozzuřený výraz, za který by se nemusel stydět ani býk, kterého někdo provokuje kusem červené látky.
"Adrienku." zapištěla až jsem sebou oba trhli.
"Chloé." zašeptal a zoufale se podíval na mě.
"Naše nevěsta." vrhla se na mě, když si vzpomněla, kde mě už viděla.
"Já musím jít za Lukou, máme spolu naplánované nakupování a pak oběd u Eiffelovi věže, je to úžasný manžel. Adriene, měl by si Chloé také někam vzít..." začala jsem a Adrien stál jako opařený.
"Adrienek je velice pozorný, ale už jsem spolu nebyli dlouho nakupovat." začala Chloé.
"Jsou to dva dny co si provětrala mojí kreditku." řekl Adrien, ale ani jedna z nás to nebrala na vědomí.
"Bez nakupování to v Paříži ani nejde. Divím se, že mám kam ještě dávat všechny nové páry bot." pokračovala jsem a Chloé úplně zapomněla na to, že byla před pár vteřinami vytočená.
"Adrienku musíme jít okamžitě nakupovat, víš, že se ti chci líbit a to žádá nové oblečení." Chloé se mu vrhla okolo krku a já viděla ten výraz co říkal "tak tohle si vypiješ."
"Tak já vás tady nechám samotný, pořádně si ty nákupy užij Chloé a Adriene, ne že na ní budeš šetřit." řekla jsem s úsměvem a byla rozhodnutá odejít.
ČTEŠ
Děkuji, že jsi
FanficLáska není něco, co se vydáš hledat a najdeš. Láska si tě najde sama, ať už jsi na ní připraven či ne, a bude to ta nejlepší věc, která tě kdy potká.... Dva super hrdinové, dva mladí lidé, dvě nešťastné lásky a osud co si s nimi nehezky pohrává....
