Děkuji, že jsi

XIII. První společná noc

Po tanci s Adrienem a následným vytržením z jeho náruče Lukou, jsem se opět uzavřela do sebe. Tanec s ním byla ta nejhezčí chvíle za celý tento den a už ten pocit, že zaplatil víc než ostatní, aby se mnou mohl tančit skoro celý tanec sám, mě hřála u srdce. Byl to skutečný kamarád snad první v mém životě. Nevěděl o mně nic, má minulost mu byla tajemstvím a bylo jen na mně mu dokázat, že sňatek s Lukou byl z lásky. Což byla, je a bude lež. Na druhou stranu pokud na to přijde, nebudu mu lhát a zapírat skutečnost. Na to jsem si až moc vážila našeho přátelství.

Luko skoro celý večer pil tvrdý alkohol a já se k němu ke konci večera přidala. Nebo jsem to spíš předstírala, hodlala jsem být po celou dobu střízlivá, abych měla stoprocentní jistotu, že si nic v noci nezkusí. Nikdy jsem s nikým nebyla a chtěla si to zachovat i nadále. Alespoň tohle jsem si chtěla nechat pro někoho z lásky. Já vím, jsem naivní, ale aspoň tohle a Tikky jsem chtěla, aby zůstalo při starém. 

"Miláčku ani nevíš jak moooooooc jsem..... šťastný." zašveholil Luko, když jsem ho u baru podpírala a objednala další skleničku whisky. 

"A co potom já." usmála jsem se a podala mu skleničku.

"Ten sňatek byl z donucení, ale jinak bych s tebou nikdy nemohl být. Musel jsem být sobec, aby mohl nastat tento den. Náš den." kopl do sebe obsah skleničky.

"To já přece vím." sklonila jsem hlavu, ale on mi jí surově zvedl a byla jsem nucena se mu koukat do očí.

"A budu sobec i po zbytek našeho manželství, dovolím ti dodělat vysokou, ale to bude tak všechno. Budu s tebou mít tolik dětí, aby si na nikoho jiného už neměla čas. Budu jen já a naše děti. Žádná tvá vysněná práce, kamarádi nebo volné procházení se po Paříži beze mě nebo ochranka. Vlastně tě vůbec nepustím z tvého pokoje...ehm ložnice." zakřenil se.

"Já nejsem domácí mazlíček, jsem člověk." vyprskla jsem.

"Teď už máš mé příjmení a podle dohody se můžu jenom já rozvést s tebou, takže mě budeš poslouchat." zakřičel až se pár lidí otočilo, mezi nimi samozřejmě i Adrien.

"Já...já...já..." notak Marinette vysoukej ze sebe něco.

"....jsem unavená." mrkla jsem po Lukovi.

"Konečně, už na to čekám tolik hodin." zašeptal Luko a na kuráž vypil i obsah mojí skleničky.   

Čapl mě za zápěstí a táhl pryč. Jeho stisk byl pevný, až mi zápěstí začalo pomalu a jistě červenat, budu tam mít zítra modřinu, super. Chtěla jsem se mu vyškubnout a utéct, jenže nebylo kam a já už chtěla být s ním sama v ložnici. U schodů se zastavil a přehodil si mě jako pytel brambor přes rameno a vydal se k našemu provizornímu pokoji na jednu noc. 

Dveře s ohromnou ránou zabouchl a mě odhodil doprostřed postele. Sám se o dveře opřel a začal si dost nešikovně rozepínat košili. Když se mu to konečně podařilo vrhl se na mě a během vteřiny ze mě začal strhávat moje svatební šaty a u toho mě zuřivě líbat. Rozepnula jsem mu pásek u kalhot a následně kalhoty, které skončili na zemi a přede mnou už stál jenom ve spodním prádle stejně jako já před ní. Přetočila jsem ho a rukama ho zatlačila na postel, na kterou si následně sedl. Rozpustila jsem si vlasy a zářivě jsem se na něj usmála.

"Chci si připít, dnešek měl být o nás, ale patřil všem v sále..." začala jsem a vzala si do ruky láhev drahé whisky. Nalila jsem do dvou skleniček a láhev odložila na malinký stoleček. Podala jsem mu jednu ze skleniček a zářivě se opět usmála. 

"Co to děláš?" vypadlo z něj, když jsem si na něho obkročmo sedla.

"To co konečně můžu udělat." mrkla jsem a oba jsme upili ze svých skleniček.