LI. Strážce

300 34 20
                                    

Opřená o blonďákovo hruď jsem slastně přivírala oči a nic mi nechybělo. Všude po koupelně se válelo naše mokré oblečení a jediné co zbylo, byla má kouzelná maska. Tikky s Plagem, byli někde schování a mi si byli blíž než kdy dřív. 

"Není ti zima?" a bylo to tady znovu protočila jsem očima.

"Připadá ti, že je ta voda studená?" přistoupila jsem znovu na blonďákovu hru.

"Vlažná." zavrněl mi u ucha.

"Copak, Čičískovy je zima?" uchechtla jsem se.

"Trochu, rád se koupu ve vařící vodě." vtiskl mi polibek za ucho.

"Rozmazlenče." otočila jsem oči v sloupu a nohou znovu otočila s kohoutkem.

"Mmmm lepší." zapředl jako kočka. 

"Aby ses nám tady nerozpustil." na to už mi nič neřekl, jen políbil. 

Luko

Zapínal jsem si kalhoty a nechápal jak se to stalo. Vždycky jsem měl oči jen pro jednu dívku. Sice, když jsem viděl tu tříletou holčičku, nevěřil jsem ještě na lásku, ale ona to dokázala. Byla o dva roky mladší než já, za to byla tak talentovaná. Pamatuji si, jak jsem jí viděl hrát na piáno, tak ladné pohyby, nevinný výraz a procítění při každém stlačení klávesy. To jsem nikdy nedokázal, pro mě byla vždy na prvním místě kytara. Takové radosti, když začala hrát taky. Měli jsem stejný vkus, stejné koníčky, dokonce jsem jedli stejné jídlo.

Za to všechno mohla ta smlouva. Změnila mě, dala mi moc nad dívkou, kterou jsem celé ty roky miloval. Po posledních pár dnech mi však připadá, že jsem se zamiloval do iluze, ve kterou kvůli té hloupé smlouvě vyrostla. Možná to byla i moje vinna, ale bylo pozdě už cokoliv dělat. Navíc rozvést se s ní nepřipadalo v úvahu, o hodně bych přišel. Navíc domluvené sňatky oběma rodinami za výhodných podmínek se přece nerozvádí.

Adrien

Už jsme v té vaně byli dlouho a já dostal hlad. Bylo tedy na čase vylézt ven, otázkou bylo jak. Až na masku Berušky, jsme byli oba nahý a já nechtěl svojí lásku očumovat, teda chtěl, ale nechtěl jsem zneužívat zbytečně situace. Po tolika holkách které jsem měl, mi byla vzácná a já si chtěl počkat na ten správný čas. Nechtěl jsem jí odradit tím, že se po ní hned vrhnu a budu se chovat jako nadržené prase, které chce jen to jedno. I když, nejsme daleko od pravdy. 

"Broučínko?"

"Neříkej mi tak, zní to jako bych byla nějaký brouk."

"Vždyť v podstatě si." to jsem asi trochu přehnal, protože jsem dostal loktem do žeber.

"Au to bolelo." 

"Naší modelku to bolelo?" zachichotala se a dala mi ještě jednou na to samé místo.

"Takhle mi říká jen jediná osoba?" 

"A to?" i přes úsměv na rtech se mi zdálo, že v očích trochu znejistila. 

"Luko, jak ten mi občas pije krev." zaprskal jsem jeho jméno a natáhl se pro měkký župan a ručník.

"Neznám Luku, nemůžu posoudit." pokrčila rameny a přijala župan.

"Tomu ani ty sama nevěříš?" povytáhl jsem vyzývavě obočí.

"Věřím." řekla pevně bez sebemenšího zaváhání. Určitě nelhala. 

Mistr FU

"Zvláštní, Černý Kocour není na střechách a Marinette není ve svém bytě."

Děkuji, že jsiKde žijí příběhy. Začni objevovat