Děkuji, že jsi

XLVIII. Odpusť mi Lady

Seděl jsem v kuchyni u rozdělané snídaně a usmíval se jak debil. Dávno už jsem dopil džus a myšlenkami jsem byl u své lásky. Minulá noc byla ta nejlepší v mém životě a to jsme se jen líbali. Měl jsem v posteli hodně holek a myslím si, že ona bude dračice, i když působí jako nevinnost sama. 

"Škoda, že nebudu první." povzdechl jsem si. 

"Adriene?" objevila se mi za zády Nathali a vytrhla mě z perverzních myšlenek.

"Co?" vylít jsem z barové židličky.

"Přinesla jsem ti nákup, jako každý týden." 

Já zapomněl, vždyť je sobota. Ještě štěstí, že Beruška odešla, jinak nevím jak bych to vysvětloval. Stejně proč musí nosit nákup zrovna v sobotu? Zkoukl jsem jí od hlavy až k botám, měla na sobě svojí typickou kostýmovou uniformu, pečlivě učesaný drdol s jediným červeným pruhem vlasů, brýle posazené na nose a vražedně vysoké podpatky. 

"Zapomněl jsem." kývl jsem a vydal se pro tašky s nákupem.

"Vidím, uklidím ho, mám dodělat tu snídani?" 

"Snídani?" 

"Chtěl jste vařit Adriene, nebo ne?" ukázala na tu spoušť na lince.

"Ehmm ... vlastně chtěl, ale nějak mě přešla chuť." mávl jsem nad tím rukou a dal se do vybalování ovoce.

"Tak já to zase uklidím." řekla bez známky jakékoliv emoce a já to raději nechal být. 

Mistr Fu

"Čekal jsem to daleko horší." oddechl jsem si a zavřel dveře u mého pokoje.

"Musíme opustit Chrám." objevil se u mé hlavy můj věrný přítel.

"Jen dočasně, navíc to bude jen výlet."

"Bojím se." oponoval.

"Není čeho, navíc oba víme, že i ty rád uvidíš Marinette."

Marinette

"To nemyslíš vážně." zakřičela jsem přes celý byt.

"Myslím." ohradil se Luko a na tváři měl mírný úsměv.

"Jasně jsem se na něčem domluvili." 

"Smlouva je smlouva." zvedl ruce v obraném gestu.

"Tak mi ukaž, kde je to v té smlouvě napsané." vyndala jsem jí ze šuplíku a hodila po něm.

"Ehm ... no .. někde to tam je." jen tak tak jí chytil.

"Někde? Nikde to tam není." odmítala jsem snížit tón svého hlasu a šla nasupeně k němu.

"A není to jedno lásko?" 

"Neříkej mi lásko..." vytrhla jsem mu kopii smlouvy z ruky a propalovala ho pohledem.

"Ale notak méďo." snažil se dál Luko.

"Varuju tě, ještě jednou mi řekneš jakoukoliv přezdívkou bude tě to mrzet." 

"Ok." řekl jako by se nic nedělo a chtěl odejít.

"Kam si myslíš, že jako jdeš?" chytla jsem ho za ruku a odmítala pustit.

"Přijdu až se uklidníš."

"Já jsem klidná."

"Nejsi." vyškubl se.

"Neodejdeš dokud mi neukážeš kde je to v té smlouvě napsané." řekla jsem a vrazila mu jí tak prudce do hrudi až klopýtl pár kroků dozadu.