Děkuji, že jsi

XIV.Dovoluji Ti plnit si své sny

"Měla by si se ke svému manželovy nastěhovat Marinette." řekla matka hned jak mi v padla do bytu, aniž by mi odpověděla na můj pozdrav.

"Nastěhovat?!" nechápala jsem.

"Ano nastěhovat, jsi snad hluchá?!" vyštěkla a sedla si ke stolu v jídelně.

"A kam asi, Luko tady nemá byt, bydlí na hotelu a ani tam se moc dlouho nezdržuje, celé dny tráví ve studiu a nahrává skladby." ušklíbla jsem se.

"Tak snad si pořídíte své společné bydlení, když jste manželé a vůbec chci ho vidět." štěkala pořád dál a intenzita jejího hlasu se stále zvyšovala. 

"Ano pořídíme, ale ne tady v Paříži." nadnesla jsem svůj nápad.

"Jak jako, že ne tady." matka začala pomalu a jistě zuřit.

"Sem jsem se přijeli pouze vzít, a protože tady měl Luko domluvenou spolupráci. Žít budeme jinde." ušklíbla jsem se.

"To nemyslíš vážně. Marinette" 

"Myslím, ale neboj Luko a jeho rodina vám tady ten honosný dům budou platit, aby jste si mohl užívat luxus a mohly zůstat v Paříži. Navíc dostanete poměrně velké kapesné, aby jste nemusely s otcem pracovat." vstala jsem ze židle a  šla si uvařit čas.

"A pro to jsem tady, žádné peníze nám ještě na účet nepřišly a ty už si týden vdaná. Koukej se postarat, ať je do konce týdne dostaneme, jinak si nepřej ten výprask." vstala také a odešla z mého bytu. Při tom si neodpustila třísknout pořádně dveřmi. 

Jen jsem protočila očima a šla si udělat ten čaj. Seděla jsem na terase a užívala si sluneční paprsky a krásné podzimní počasí v Paříži. Tikky měla zapnutou v obýváku televizi a něco se zaujetím sledovala. Já se mezitím připravovala na další přednášky a pomalu a jistě začínala psát seminární práce z historie a francouzské literatury. Tak strašně moc mi chyběla Amerika a moje kamarádka Alya. Zvedla jsem mobil a vytočila její číslo, strašně dlouhou dobu to vyzvánělo a nakonec spadlo do hlasové schránky.

"Hi, it's Marinette. Call me pleas .... I miss you Alya. Bye. 

Bylo mi jasné, že zase někde běhá a nahání kluky nebo píše svůj blog. Jednou až dostuduje bude z ní výborná žurnalistka. Byl to její sen a dělala pro něj vždy všechno co jen mohla. Pohledem jsem opět k francouzské literatuře. Po nějaké době mě vyrušila příchozí zprava na mobil. 

"Tak co chceš Luko tentokrát." pronesla jsem a natáhla se po mobilu. Kdo jiný by mi také psal. 

??? : Ahoj, já vím, že jsem si tvoje číslo sehnal ne příliš vhodným způsobem, ale dlouho jsi nebyla ve škole a já tě viděl naposledy na tvé svatbě. Tanec s tebou a naše konverzace, je něco co mi chybí stejně jako tvůj úsměv.

Co to sakra je???Luko mě zkouší jestli jsem nevěrná???

Marinette : Ahoj, to je nejspíš chyba, já s nikým nemluvila při tanci.

Lež já vím, ale jestli mě Luko viděl jak se s Adrienem bavím, mohl teď předstírat, že je to on.

??? : To není chyba, jsem Adrien Agreste, chytil jsem tvůj podvazek. 

Marinette : Adrien Agreste sice chytil můj podvazek a také jsem s ním tancovala, ale nemluvila s ním. 

Tak to jsem zvědavá, měla jsem z celé téhle konverzace divný pocit....takhle by se se mnou Adrien určitě nebavil.

??? : Ale mluvila, šeptala si mi do ucha hezká slovíčka a teď děláš, že nic. Určitě tam máš někde toho svého manžílka a nechceš, aby o nás věděl.