Děkuji, že jsi

II. Nové město, nová škola

Skákala jsem ze střechy na střechu a cítila se volná. Bylo něco okolo páté hodiny ráno a slunce začalo s mraky na obloze vytvářet nádherný den. Zastavila jsem se na jednom z nejvyšších mrakodrapů ve městě a sedla si do tureckého sedu.

"Teček dost." zašeptala jsem do ticha.

"Páni, Marinette vybrala si nádherné místo na pozorování východu slunce." řekla Tikky a vzala si ode mě sušenku.

"Děkuju, mám tyhle rána ráda. Škoda, že za pár týdnu se budeme stěhovat." 

"Paříž je přece také nádherné město." 

"To ano. Jsi se mnou už osm let a kolikrát jsem se spolu už stěhovaly." v mém hlase Tikky okamžitě vycítila smutek.

"Všechno bude dobré, uvidíš. Najdeš si nové přátele, navíc je to město módy a tím pádem máš šanci na částečný únik před Lukou." věděla jak mi zlepšit náladu, pomyslela jsem si.

"Londýn, Madrid, Neapol, Budapešť, Vídeň, Tokio, New York..... a teď Paříž." zašeptala jsem.

"Bylo těch měst trošku moc to je pravda." uchechtla se Tikky.

"To ano, před osmi lety jsem tě dostala v Londýně, prošla si se mnou všechny tyhle města a teď spolu skončíme v Paříži... dospěla jsem s tebou, byla si mi útěchou v těch nejhorších chvílích, ale to nejhorší je stále přede mnou." 

"Vždycky si našla řešení a když už nic jiného umíš se bránit a Luko nemá proti tobě šanci." 

"Máš pravdu jako vždycky Tikky." 

Pak už jsem byly obě potichu a vychutnávaly si nově začínající den. Když přišel čas, transformovala jsem se a vrátila se zpět domů. Sprcha, oblečení, nalíčení a učesání mi zabralo skoro hodinu. Měla jsem to jen tak, že jsem vzala kabelku a utíkala na zkoušku z chemie. 

"Marinette." ozval se hlas mé mamky.

"Ahoj mami, promiň nestíhám." 

"Já vím, udělala jsem ti svačinu a hodně štěstí u zkoušky, je to tvoje poslední na téhle škole." řekla mamka a objala mě.

"Děkuju mami." dala jsem jí pusu na tvář a vyšla z domu směrem do školy. 

O 2 týdny později

Let byl dlouhý a nudný. A nejhorší bylo, že Tikky musela být schovaná pár hodin v zavazadlovém prostoru. Do Paříže jsem letěla sama, rodiče odjeli o týden dřív, všechno zařídit. Jediné z čeho jsem měla radost, bylo, že v Paříži čekal byt jen pro mě. Konečně si Tikky bude moc lítat jak bude chtít a nebude se muset pořád schovávat. Na druhou stranu mělo to i negativa a jedno z nich bylo to, že Luko mohl kdykoliv přijít a hlavně mohl tam zůstat i přes noc. Z té představy jsem musela zakroutit hlavou.

V letištní hale jsem si vyzvedla zavazadla a vyřídila vše potřebné. Ještě, že mluvím tolika jazyky. Venku, už čekala mamka, která mě odvezla do mého nového bytu. Všechny zavazadla mi pomohla odnést. Dostala jsem pár instrukcí a i lísteček s adresou, kde bydlí s tátou a číslo přímo k nim.

"Doufám, že se ti to tady líbí." řekla mamka.

"Je to tady nádherné a ten výhled na Eiffelovu věž je dokonalý." řekla jsem nadšeně.

"Jsem moc ráda, sehnat střešní byt a ještě s takovým výhledem byl docela oříšek. Už půjdu a nezapomeň o čem jsem spolu mluvily." řekla mamka na odchodu.

"Nezapomenu, ahoj." s těmi slovy jsem zabouchla dveře a konečně si oddechla. 

"Tak kuchyň, obývák, koupelna, šatna, obě ložnice a předsíň jsou hotové." zapištěla Tikky.

"Ještě, aby ne, jsem tady už týden. Docela to zařizování, bylo zajímavé nakonec. " skočila jsem na gauč a Tikky mi přistála před obličejem. 

"A dnes jdeš poprvé na novou školu." 

"Jenom si vyzvednu rozvrh, naplánuji si přednášky a kouknu se po okolí kampusu." lenivě jsem se otočila na záda.

"Co to slyším, jako kdyby se ti tam nechtělo." 

"Tak to není, ale to začínání pořád znovu je docela už vyčerpávající." 

"Určitě si najdeš nějaké nové kamarády hned první den, jako vždy." 

"Pořád mi to kazí Luko, vždycky se chová jako idiot a všechny odežene a je jedno jestli je to holka nebo kluk." vzdychla jsem.

"On tě miluje a je až moc majetnický." pípla Tikky.

"Já vím, mám ho ráda a za ty roky k němu cítím i trochu té lásky, ale víc nic." vstala jsem s myšlenkou na procházku venku.

"Neboj Marinette, ta pravá láska přijde uvidíš." povzbudila mě Tikky a vletěla mi do kabelky.

Obula jsem si boty, vzala kabelku a vydala se vstříc nové vysoké škole. V kampusu bylo tolik studentů až jsem tomu pomalu nemohla uvěřit. Chvilku trvalo než jsem našla studijní oddělení a všechno vyřídila. Měla jsem zapsáno tolik předmětů, že jsem z toho byla vyřízená. Naštěstí, jsem si je ještě během semestru mohla změnit a i ubrat. 

Podle svého rozvrhu jsem zjistila, že mi za 20 minut začíná přednáška z historie a i když jsem nemusela, rozhodla jsem se na ní jít. Najít posluchárnu, bylo jednoduché, posadila jsem se do zadní části. Nechtěla jsem být hned u profesora a také jsem si chtěla porozhlédnout, kdo na přednášku přijde. 

"Můžu si přisednout?" zeptal se červenovlasý kluk.

"Určitě." mile jsem se usmála a vytáhla si poznámkový blok s tužkou na psaní.

"Nathaniel." naklonil se kluk.

"Marinette." přijala jsem jeho ruku.

"Nikdy jsem tě tady neviděl." usmál se a vytáhl si taky věci na psaní.

"Nedávno jsem se přistěhovala z Ameriky." 

"Wow, ale máš nádhernou čistou francouzštinu." poznamenal.

"Děkuju." 

Ještě chvilku jsem si povídali  než začala přednáška.  Musela jsem uznat, že mě docela bavila a skoro všechno jsem si stihla napsat. Na tenhle předmět budu určitě chodit ráda. Po skončení mě Nathaniel vzal na kafe a ukázal mi zbytek školy. Před školou čekala parta kluků, kteří na Nathaniela zamávali.

"Je to jsou moji kamarádi." řekl a šel k nim. 

Já jsem však neměla náladu se seznamovat z dalšími lidmi, pro dnešek toho bylo až dost. 

"Určitě jsou stejně zábavní a milí jako ty." poznamenala jsem a využila šance zmizet.

Už jsem byla na druhé straně, když jsem se otočila a viděla Nathův zmatený obličej. Byl v houfu kluků, kteří se rozhlíželi s ním. Jeden byl vysoký brunet, druhý snědý s kšiltovkou, třetí měl brýle, čtvrtý byl vysportovaný a u pátého jsem viděla jen blond vlasy.

"Zajímavá skupinka, jsem zvědavá jestli si taky najdu takovou partu holek." pousmála jsem se a vydala se domů. 

Ahoj, vítám Vás u nové kapitoly. 😊

Zajímal by mě váš názor na příběh, je to zase něco jiného. Teď jsme teprve na začátku, kdy se seznamujeme, ale od příštích kapitol to začne být zajímavější. Slibuji. 😊 Původně jsem měla vydat úplně jiný příběh, ale nakonec jsem se rozhodla pro tento. 

Budu ráda za jakoukoliv odezvu a doufám, že jste první školní týden přežiji stejně jako já. 😊

Krásný víkend všem. ❤❤❤