Děkuji, že jsi

LXIX. Nová pravidla hry

Mé vlasy už byly skoro tak dlouhé jako před ostříháním. Pobyt na tomhle místě mi byl příjemný a jediné na co jsem myslela, byl Adrien, který chyběl. Chrámoví mistři se samozřejmě dozvěděli, že mirákulum kocoura má svého hostitele. Také jsem jim už déle nehodlal lhát, přece jen, nebylo na tom nic špatného. Podle Mistra Fu se Adrien hodně zlepšil a začal ovládat schopnost destrukce. Už se neproměňoval po 5 minutách od použití, mohl se rozhodnout sám kdy nabyde svojí klasickou podobu. 

Učesala jsem se a vydala k mistrům do chrámu. Věděla jsem, že rozhovor s nimi nebude jednoduchý, ale už pár dní jsem byla jedna z nich. Dlouho, na úkor svého pohodlí jsem hledala svůj vnitřní hlas, kdy nebudu pouhý voják, ale generál. Už nejsem obyčejný nositel mirákula berušky, ale Strážkyně kouzelné skřínky, kterou obývají nejvzácnější kwami a jejich šperky. 

Do Chrámů mistrů vkročila sebevědomá, blonďatá dívka, která věděla přesně co chce a jak toho dosáhne. Byla jsem připravená začít panovat a tak splnit poslední, třetí krok, který mi tehdy pověděl Mistr Fu. Usadila jsem se na své místo a nechala mluvit ostatní, mé slovo, bylo sice také důležité, ale zazní jako poslední, před rozsudkem. Také jako mistři, jsem se zvedla a vešla doprostřed kruhu, aby má slova slyšel každý v této posvátné stavbě.   

"Samotní nejsme nic . . . jeden bez druhého nejme tým, nejsme jedna bojová duše, Naše duše jsou jsou jeden celek, každá bitva proti akumy je jedna naše společná vzpomínka. Stejně jako je mirákulum naší součástí, je ten druhý naší jistotou . . ." mezi mistry vypukl rychlý šum slov v různých názorů. 

"Pokud mi nedovolíte nechat mu jeho mirákulum právem, které v boji na mou i Vaši obranu ztratil . . . nezbyde mi jiná možnost, než dál bojovat a přesvědčovat o vaší chybě, jakožto Strážkyně . . . mám na to plné právo." snažila jsem se svůj názor, prosbu i vztek formovat do mého proslovu k starým mužům.

Těmi pár větami jsem rozpoutala bouřlivou diskuzi a nekonečnou hádku. Ze školy jsem znala jak se volí nový papež a přesně to se odehrávalo i tady. Chrám nesměl opustit jediný člen, dokud nebude platný rozsudek. S Mistrem Fu jsem seděli u zdi a poslouchali jak se každý překřikuje a hádá o svojí, zatvrzelou pravdu. Jak v mateřské školce, když se děti nechtějí dělit o svojí hračku.

"Tak pánové, snad máme zdravý rozum a umíme se chovat jako kultivovaní lidé. Pokud by jsem připustili, že si Kocour smí nechat mirákulum, zajistí nám Marinette, že ho zvládne vycvičit a ovládat tak, jak je v zájmů Rady Mistrů?" otočil se muž mým směrem a mě ztuhla krev v žilách. 

Jako Strážkyně mám právo mirákulum vydat, ale mám také povinnost ho majiteli odebrat, pokud se nebude řídit kodexem mirákul a nebo pochybí v očích mistrů. Už jednou jsem Adrienovi mirákulum vzala a dlouho se rozhodovala, jestli vše risknu a vrátím mu ho. Kagami ho sice učí, ale i tak. S mojí novou funkcí přichází i velká zodpovědnost a poslušnost k Radě mistrů.  

"Čekáme, dítě." řekl vlídně jeden z postarších mistrů.

"Já věřím, že má dobré srdce. Pokud se mám stát jeho Strážkyní učiním tak, pokud ohrozí cokoliv co je mi v tomhle světě drahé, budu připravena konat." vydechla jsem a zavolala k sobě všechny své kwami. 

"Láska zaslepí každého . . ." řekl Mistr ohně.

"Pokud by tomu tak bylo, vzdám se všeho a vrátím se zpět do té vlhké jeskyně, kde umřu v zapomnění." 

"Věříš-li svým slovům a svému srdci, je na čase postavit Adriena před jeho životní zkoušku. Sama mu jí však připravíš . . ." rozhodl Mistr vody.

Stála jsem tam neschopná jediného slova, během toho co to mistři odhlasovali. Jak mám někoho vyzkoušet, jestli je opravdu hoden mirákula. Mistr Fu mu ho svěřil, víc jsem vědět nepotřebovala. Tahle zkouška není jako test z látky, kterou by jste měli umět, je to daleko těžší a složitější. 

Krásné pondělí všem. 😘
Dneska si připadám totálně mimo, na komentáře z minulé kapitoly se pokusím odepsat zítra, až se vrátím od doktora s rozhodnutím, co se mnou dál bude dělat, abych se plně uzdravila. 🙈