Děkuji, že jsi

LXXI. Nikdy tě nebudu mít dost Broučínko

Otočil jsem se na bok a pozoroval dívku, která sladce spala. Až na blonďaté vlasy se vůbec nezměnila. Včerejšek mi toho přinesl hodně a do mého života se opět vrátilo štěstí. Netřeba slov, vše jsem vyjádřil polibky a spojením našich těl i duší. 

Marinette

"Nikdy tě nebudu mít dost, Broučínko."naklonil se ke mě Kocour, když jsem měla svou hlavu poleženou na jeho nohách.

"Ani bych ti to neradila, díky tobě jsem zjistila, že umím být i trochu žárlivá a nevypočítavá." zasmála jsem se a přitáhla si jeho hlavu blíž k mým rtům.

"Strážkyni se odporovat nesmí, obzvláště, když jsem jí odevzdal celé své srdce." zašeptal jsem do jejích horkých rtů.

"To mi připomíná . . . " posadila jsem se a škubla s kostýmem Kocoura, až jsem ho z půlky servala.  

"Pěkný." přejela jsem mu po nahém, vypracovaném hrudníku.

"Jak si to . . . " vydechl a svalil mě na záda.

"Já ti říkala, že až dospěješ a tvé pouto bude s Plagem silné, dokážeš toho mnohem víc." zasmála jsem se a pak ztuhla, když se přesunul mezi mé nohy.

"V tom případě ti to musím oplatit." zasmál se a serval ze mě skoro celý kostým.  

Alya

V Paříží jsem se zdržela a díky pár drobnostem okolo rozvodu mé nejlepší kamarádky. Sice byla úředně mrtvá, ale díky jejímu pověření a zemi, kde umřela, mohl soud o majetek bez jakékoliv komplikace pokračovat. Vše jsem připravovala, aby si jí jako svobodnou mrtvolu mohl Adrien vzít včetně jejího majetku. Díky tomu jsem s ním trávila poměrně dost času za což jsem byla vděčná. Měl totiž úplně božího kamaráda, se kterým jsme si okamžitě padli do oka a ze sexu na jednu noc se stala skoro roční záležitost a dokonalý vztah. Jediné tak jsem nikdy nesměla Ninovi říct, že je ho kamarádka Marinette žije, ale díky malému kouzlu jsem se nemohla proříct, tak bylo vše v pohodě. Její smrt totiž zasáhla skoro každého v jejím okolí mimo jejích rodičů. Ti truchlili jen pro peníze. Dokonce jeden její kamarád, Nathaniel pro ní nakreslil komik jako památku na zážitky z vysoké školy. 

Adrien

Seděl jsem u rodičů a čekal až služka přinese na stůl oběd. Nerad jsem nechával svojí lásku doma samotnou, obzvláště, když nikam nemohla jít. To je na tom úplně nejhorší, jste mrtví, ale nejste tajný agent a celé město vás zná. 

"Adriene, poslední dobou si jiný." řekla mamka a smutně se na mě usmála.

"To se ti jen zdá, všechno je naprosto v pořádku, jen . . ." dramatická pauza, říkal jsem si v duchu.

"Jen co?" zeptal se táta.

" . . . jen mě hodně zaměstnává focení nové kolekce, nevím proč, ale stále mi přijde, že mám co zlepšovat." lež, která mi vykoupí svobodu z oběda.

"Broučku moc pracuješ, si po nás." usmála se mamka a pro klid její duše mě pustila dřív, abych mohl  do firmy.

Cestou domů jsem se stavil v obchodě a nakoupil. Ono se to řekne, ale u nás se toho sní tolik, že, kdybych nedělal práci, kterou dělám, nejspíše by jsme umřeli všichni hlady.

"Jsem doma lásko." zavolal jsem od dveří vesele.

"Poslyš, neflákáš nějak ty obědy u vašich?" opřela se dívka o rám dveří.

"Možná malinko, ale jen kvůli tobě." políbil jsem jí.

"Víš, že to nemusíš dělat, já se tady s nimi opravdu nenudím." kývla do kuchyně, kde to žilo.

"Právě proto, přinesl jsem jídlo." zvedl jsem tašky do vzduchu a získal si tak vyjímečně veškerou pozornost všech v bytě. 

Krásnou neděli všem. 😘

Nejkratší kapitola z celé knížky a upřímně, věděla bych jak jí roztáhnout, ale ještě nebylo 22 h. 🤫👼