Děkuji, že jsi

XLVII. V bezpečí tvé náruče

Bílé  conversky, černé legíny, dlouhá černá mikina s rukávy, rozpuštěné vlasy a...

"Ahoj Adriene." zastavilo se u mého obličeje červené stvoření podobné Plagovi.

"Ehm ahoj." řekl jsem nesměle, tohle jsem nečekal.

"Jsem Tikky." dodala a v tu chvíli se objevil Plage se sýrem.

"Plagu, ty čuně." řekl jsem na stejně s Tikky.

"No co Cukrouši, sušenky došly." ohradil se a hodil do sebe kus té smradlavé věci.

"Fuj." řekla Tikky a přistála na rameni své majitelky.

Konečně jsem se mohl podívat na její tvář. Doufal jsem hlavně ať to není Chloé, což naštěstí nebyla, o to větší přišel šok. Roztřesenou rukou jsem se dotkl její tváře a nemohl pochopit co právě teď vidím. 

Marinette

Nechápavě mi přejížděl prsty po masce a nepatrně se snažil mi jí sundat, bohužel nešlo to. To si opravdu myslel, že se s ním políbím a hned mu ukážu kdo jsem? Jak může být někdo tak bláhový. 

Jeho smaragdy zmateně lítaly po mé tváři a on se i se mnou úplně posadil. Nezmohl se na nic a já se mu vlastně ani nedivila. Tohle byla jedna z mnoha věci, kterou on sám zatím neuměl ovládat a byla mu cizí. Stejně tak jako tehdy na balkóně jsem si vykouzlila své jojo, tak se mi právě v tuhle chvíli objevila, nebo spíš zůstala maska na tváři. 

"Jak?" vydechl po dlouhé chvíli, kdy vzdal svůj pokus mi jí sundat.

"Kouzlo." usmála jsem se a nastavila ruku, aby se mi na ní mohl Plage posadit.

Byl přesně takový, jak mi ho Tikky popisovala. Taková roztomilá kočička v malé verzi, až na to, že on se cpe tím svým smradlavým sýrem. A ty jeho oči, měl je úplně stejné jako Adrien. 

"Hodně jsem o tobě slyšela." začala jsem a ohladila ho po hlavičce.

"O tom nepochybuji, jsem legenda."

"Tvé ego se za ty roky ještě zvětšilo." řekla Tikky a já se musela uchechtnout.

"Ale, tak každý něco má." řekla jsem na jeho obranu, i když to nebylo zapotřebí.

"Jsem rád, že si tady." začal Plage a já věděla kam to povede.

"Já si tím nejsem moc jistá." Tikky nám začala dělat drahoty.

"Za to minule se omlouvám." pokračoval Plage.

"Jenom za to?!" obořila se na něj Tikky.

" ... tak za všechno se omlouvám.... " vysoukal Plage.

"Za všechno .... to nemyslíš vážně, horší omluvu tam nemáš?!" Tikky začala zuřit.

"A co by si chtěla?!" oplatil jí to Plage.

"No ... já ...." viděla ho ráda, jen si to nechtěla přiznat.

"Tikky, poděl se s Plagem." usmála jsem se a podala jí balíček sušenek.

"Děkujeme." ozval se Plage.

"Ještě neděkuj, nevím jestli si nějakou vůbec zasloužíš." odpálkovala ho Tikky a proletěla zdí.

Plage čekal na povolení od Adriena, ten jen mávl rukou ať si dělá co chce a hlavně to urovná. Kwami jen kývl a byl ten tam.

"Co to bylo?" nechápal a nervózně se poškrabal na zátylku.

"Neviděli se pár desítek let, možná i staletí." pokrčila jsem rameny.

"Proč?" 

"Mistři si to nepřejí, pokud jsou Mirákula v oběhu, nesmí se kwamiové stýkat."