Děkuji, že jsi

XVIII. Anděl?

Naštěstí jsem se vzpamatovala rychleji než jsem doufala a při dalším pokusu Černého Kocoura mě praštit, jsem se prudce otočila a dala mu pěstí do kolene a druhou rukou chytla jeho tyč. On se však nedal a pokusil se znovu o útok. Nedal mi na výběr, ale vzhledem k jeho zraněním jsem byla něžná a rána ode mě byla jako pohlazení. Šetřila jsem ho. 

"Nech toho nebo za sebe neručím." zařvala jsem až strnul v pohybu jak se lekl, i uši se mu sklopily. 

"Já....." vypadlo z něj a z jeho výrazu jsem pochopila, že si mě začal prohlížet teprve až teď.

"Nevěděl jsem, že v Paříži je další nositel kromě mě a Lišaje." dodal, když jeho mozek vyhodnotil, že jsem na jeho straně. 

"No..ehm....jak to říct.....no....dělej, že tu nejsem až tohle skončí." nesmí mě hledat, nechci opakovat chybu z Londýna.

"Cože?" nechápal nebo to spíš moc dobře předstíral.

"Neexistuju jasný?! Jsem tady jenom na víkend a už nikdy mě tady nepotkáš." mrkla jsem po něm.

"Není náhodou úterý?" zeptal se.

"Kurva." zaklela jsem, ale on to díky těm kočičím ouškům slyšel.

"Neruším vás?" ozval se hlas osoby za mnou. 

"Ani ne, teď z té konverzace potřebuju zachránit." řekla jsem a hodila po Černém Kocourovy jeho tyč.

Postavil se vedle mě a přeměřil si mě pohledem. Byl skoro o hlavu a půl vyšší a podle toho úderu měl docela i sílu. Chudák Tikky, ta bude zase domlácená. 

"Já..." začal a já ho hned zarazila.

"Jen dvě věci. Za prvé, ještě jednou mě přetáhneš a utopím tě v té řece, ze které jsem tě vytáhla." povytáhla jsem obočí.

"A druhá?" řekl a s lítostí se na mě podíval.

"Co se to tady sakra děje? Kdo je ta osoba?" vyhrkla jsem na něj otázku, na kterou mi tady nikdo není schopný odpovědět.

"Cože?" jeho zděšený výraz mluvil za vše.

"Rozuměl si nebo si hluchý?! Vždyť máš čtyři uši!"

"Ty nevíš co je Akuma? Že ve městě řádí nositel mirákula, který posedává lidi Akumou? Proboha jak dlouho tady jsi?" nechápavě vykřikl.

Jak dlouho? Měsíc a jsem tady jenom kvůli té hloupé dohodě mých rodičů a mé svatbě. A rozhodně jsem si nevšimla, že by posedlí lidé chodili každý den po ulici. A Tikky neřekla ani slovo.

"Říkala jsem, že jsem tady jenom na víkend." pokrčila jsem rameny.

"Musíme ho porazit. Zničit předmět s Akumou a na to potřebuju Kočaklizma. Jakou schopnost máš ty?" vyptával se, když jsem bojovali.

V tom jsem se zastavila a spojila si jedna a jedna. Je jedno mirákulum, které propůjčuje nositeli schopnost posilovat lidi, mirákulum motýla a jeho kwami je Nooru. Pokud se nepletu, bylo ztraceno. Nebo odcizeno? Na téhle hodině Mistra Fu jsem asi spala. 

"Ujasníme si to, najdeme ten předmět, získáme ho a očistíme." zeptala jsem se.

"Ne neočistíme, zničíme ho." odbyl mě hrdina.

"Nebo tak detailisto." odfrkla jsem si a máchla rukou na znamení, že je mi to v celku jedno.

"Mě neporazíte já jsem Minvélémenta, má moc nezná hranic."zasmál se náš soupeř.

Najednou se okolo ní znovu utvořil vzdušný vír a její oči byly bílé. 

"Nevím jak ani proč, ale ovládá všechny čtyři živly. Vždy, ale jenom ten ve kterém se nachází a jen jeden." zakřičel Černý Kocour a stejně jako já se chytil něčeho, aby neuletěl.