Děkuji, že jsi

LXIV. Podoby zrádců

"Tak, to je poslední." sedla jsem si na kufr, abych ho mohla zavřít.

Všechny krabice jsem opět vybalila a některé věci z nich se narvala do kufrů. V tomhle bytě už dál nebudu a přece tu Kagami nenechám své věci. Koupila jsem si ho tady, abych měla kam dát krabice z mého starého bytu, který jsem od rodičů dostala při příjezdu. Teď je však přede mnou úplně jiná etapa života a tudíž je nutné stěhování. 

"Ta šatna je obrovská, tolik oblečení nemám." ozvalo se a já se jen zasmála.

"Nechávám ti tady spoustu mého oblečení, neboj se, že by byla prázdná, ale spíš nebudeš vědět co si obléknout." zasmála jsem se a vzala si do rukou lodičky od Adriena.

"Pravda." přišla za mnou Kagami a skočila do ustlané postele.

"Před chvilkou jsem jí ustlala, ale teď už je vlastně tvoje. Dělej si co chceš." řekla jsem a hodila po ní polštář. 

"Přesně tak. Jako má drahá přítelkyně by si měla vědět, že to dělám moc ráda." ušklíbla se a polštář schovala za sebe. 

"Jako spoustu dalších věcí . . . například šerm . . . s Adrienem." rýpla jsem si.

"Je pravda, že jsem ho docela podcenila, ale pro mě není soupeřem. Jsem o tolik lepší." posadila se.

"Tak o tom nikdo nepochybuje." přisedla jsem si k ní.

"Vidím ti to na očích . . . něco se děje a tebe to moc trápí." 

"Tyhle boty mi dala za záchranu života Černý Kocour s tímhle dopisem. Vyvolává to ve mně vzpomínky, jak moc divoký býval . . . teď je z něho skoro troska a to ničí mé srdce." podala jsem Kagami dopis, která si ho přečetla. 

"Stejně nezapřeš svůj úmysl mi neříct celou pravdu." řekla, když mi ho vrátila.

Adrien

Ráno jsem vstal a šel si zaběhat. Rychlá sprcha, snídaně od Marinette a zabalená taška na šerm u dveří.  V Kagami jsem našel partnera v šermu, byla dost dobrá, ale pravdou je, že jsem jí šetřil. Konečně jsem měl k sobě někoho, kdo se mi vyrovnal a v některých chvílích byl i lepší než já. V šermu jsem našel útěchu a naději, že i když nemám masku, můžu stále bojovat na straně dobra. Naplňovalo mě to pocitem útěchy, také jsem to dělal hlavně pro Plaga a uctění jeho památky. Stál jsem na něho myslel a jeho ztráta bolela mé srdce. Nevím jak bych skončil bez Marinette, Kagami, přátel z vysoké a práci v modelingové firmě, kterou jsem řídil. 

"Jdeš pozdě." zpražila mě pohledem dívka v červeném s kordem v ruce.

"Čas je relativní, takže teoreticky vzato přijít pozdě ani v čas není možné." odcekl jsem jí a vzal si zbraň do ruky.

"Budeš si hrát na filozofa, nebo se pokusíš mě porazit, i když je to předem prohraný boj?" zasmála se a zaujala postoj.

"Jednou si tvou porážku vychutnám." na nic jsem nečekal a dal se do boje. 

Mistr Fu

"Bude se mi po tomhle městě stýskat, je tak divoké a nezkrotné jako sama láska." poznamenal jsem.

"Jednou se sem vrátíte, Mistře Fu." řekla černovláska.

"Hlavně nezapomeň na tvé poslání, uposlechni všechny rady co jsem ti dal a bude to v pořádku." usmál jsem se na dívku.

"Jistě." nuceně se usmála, něco bylo špatně.

"Co tě trápí Marinette?" zeptal jsem se a ona sklonila pohled na své černé lodičky.