Děkuji, že jsi

IX. Konec svobody už navždy

Ten výstup si mohl odpustit, takhle vyvádět na veřejnosti a kvůli čemu?  Snad nikdy mi nebylo trapněji, než před Adrienem. A k tomu jak si mě majetnicky chytil, urvala bych mu nejradši hlavu. 

Ano Luko dělal takové scény i v New Yorku, ale nikdy neudělal dojem neurvalého kluka co se k holce chová jak ke kusu hadru.
Měl štěstí, že při něm stáli všichni svatí i andělé, že byl ve škole, a že jsem nechtěla, aby Adrien viděl, jakou mám sílu. Dalo mi opravdu hodně práce udržet svůj vztek na uzdě. Později odpoledne jsem musela jít tu zlost vybít. 

Cítila jsem každý sval v těle, paže mě pálily od toho jak jsem boxovala do pytle. Ručníkem jsem si utřela zpocené čelo, zastrčila neposedné pramínky zpět do drdolu, napila se vody a sundala rukavice.

"Tak jaký mám čas?" zeptala jsem se.

"Dvě hodiny a dvacet dva minut." zapištěla Tikky.

"Hmm...samé dvojky, že by mi osud něco naznačoval... dva jako..." přemýšlela jsem na hlas.

"Dva jako pár." dodala Tikky.

"My dvě jsem pár Tikky a ne já a Luko." vyslovila jsem s nechutí jeho jméno.

"On to tak určitě nemyslel." vracela se k té  scéně.

"Víš...v první chvíli jsem mu chtěla jenom urvat hlavu, ale jak jsem si mezi ně stoupla...." otočila jsem se a bez rukavice udeřila do boxovacího pytle tak, až jsem cítila křupnutí v mé ruce a následovalo těžké dopadnutí pytle na zem o skoro metr a půl než původně visel.

".... já...chtěla ho takhle praštit." dořekla jsem a Tikky se plácla ručičkou do hlavy.

"No co, ještě řekni, že by si to nezasloužil." založila jsem si ruce v bok.

"To ano, ale rozhodně jemněji... o hodně jemněji." vypískla a já si jí chytla do dlaní.

"Víš, že nikdy bych nikomu neublížila, od toho mám ten pytel a dokonalé sebeovládání díky těm meditacím, co mě nutíš pořád dělat." pohladila jsem jí po hlavičce a obě se zasmály.

"Je to tvým tajemstvím." 

"Ty si mým největším tajemstvím Tikky, díky tobě mám kouzelnou moc, po transformaci se stávám něčím víc a za to ti budu děkovat až do konce života." řekla jsem své kwami.

"Jsi ta nejlepší Beruška Marinette."   

Adrien

Po tom incidentu s Marinette, jsem pořád přemýšlel odkud toho kluka znám. Strávil jsem skoro celý večer na internetu a hledal. Hlavu jsem měl položenou na stole a projížděl sociální sítě. Kousek od mé hlavy spal Plagg v krabičce od toho smradlavého sýra. Za ty roky jsem to už vzdal, zvykl jsem si, že voním jako smradlavej camembert a přizpůsobil k tomu i svojí kolínskou, aby jsem se alespoň trochu zakryl vůni toho otřesného sýra. 

"To tě to ještě baví, sedíš u toho jak závislák celý den." zívl Plagg.

"Já si jsem jistý, že jsem ho někde už viděl, ty nabarvený vlasy znám." zamrmlal jsem.

"A proč ho hledáš, ta holka říkala, že je v pohodě." 

"Protože ta holka je Marinette, moje jediná opravdová kamarádka a já chci vědět, že je v pořádku." podíval jsem se na něho naštvaně a rozklikl další stránku.

"Děláš všechno jenom pro ostatní a nikdy nic pro sebe." zabručel Plagg a já mu dal další sýr, aby byl chvilku zticha.

"Proč si nenajdeš někoho neživého jako kamaráda, měl by si to o tolik jednoduší." vletěl mi Plagg před obličej.