Děkuji, že jsi

XLVIV. Noc před bouří strachu

S Adrienem bylo něco v nepořádku, od chvíle co jsem přišla otevřel oči jenom jednou. Silně mě tiskl ze spaní, ale ani tahání za vlasy ho nedokázalo znovu probudit. Po chvilce marného snažení jsem se rozhodla propustit Tikky z náušnic, aby mohla být s Plagem. Bez masky v Adrienově náruči jsem seděla na velkém pohodlném gauči, když se mi má kamarádka objevila u obličeje. Nevěřila jsem, že by se probudil, tak nač maska, navíc u něho v bytě, kdo by tady mohl být jiný než on.

"Maska." vypískla Tikky a hned tlumila svůj vyděšený hlas.

"Spí." 

"Může se probudit." nedala se.

"Tomu nevěřím, musel si dát něco hodně silného." na důkaz mých slov jsem ho poměrně silně zatahala za vlasy. 

"Je v pořádku, tohle není normální."

"Myslím, že v pořádku je ... jen je asi trošku unavený."

"Spíš hodně unavený." opravila mě Tikky.

"Včerejší noc jsem toho moc nenaspali a dneska, když slyšel tu mojí hádku s Lukou."

"To je pravda, ale i tak dávej pozor, pravidla znáš."

"Znám a taky bych je nikdy neporušila, kdyby byl v přítomnosti jeden z Mistrů...."

".... víme obě co by to znamenalo." dodala Tikky a já jen kývla hlavou.

"V kuchyni se cpe Plage sýrem." mrkla jsem po ní.

"Už žádný není." ozval se Plage.

"No fuj, ty čuně." ošila se Tikky a já se musel jen usmát.

"Klidně si někam jděte, já budu tady."

"Co, když se to naše slepý pako probudí?" řekl Plage.

"Pako?" podivila jsem se.

"No, nevidí to co ty vidíš už jakou dobu."

"Né každý si spojí jedna a jedna dohromady." oponovala Tikky.

"Ona si to spojila." nedal se.

"Spíš jsem se řídila vnitřním pocitem. Nevím jak to říct, cítila jsem se v jeho blízkosti nesvá a nervózní a zároveň i dobře. Už asi chápu jak zloději hledají nositele Mirákul."

"Pravda, čmuchaj až vyčmuchaj." zasmál se Plage.

Adrien

Při listování tou "smlouvou" se mi vybavilo spoustu vzpomínek na mě a Marinette. Najedou jako kdyby všechno do sebe dokonale zapadlo až na jedno, proč si ho za ty peníze vzala. Nemůžu věřit tomu, že by byla zlatokopka, ta se přece nenechá mlátit a ponižovat, i když. Čím více jsem nad tím přemýšlel, zapomínal jsem, že bych se měl pomalu odebrat na pařížské střechy a vyhlížet svojí lásku. 

Z ničeho nic mé podvědomí začalo slyšet hlas muže a já jako bych byl paralyzován v sedě. 

"Před pěti lety jsem věděl, že nadešel čas pro kocouří mirákulum. Za ty roky si slabý a jediné co si dokázal, bylo řezat si žíly. Ukaž mi, že za něco stojíš. Přijď do Chrámu bojovat o své mirákulum a poraz Kouzelnou Berušku v boji. Získáš-li její mirákulum to své si smíš ponechat."

Pak už jen tma a spánek. Usnul jsem v sedě na gauči, matně vím, že jsem uviděl ty dvě krásné kukadla jen jsem nevěděl, které dívce patřili. Marinette nebo mé lásce Berušce. Opravdu nevím, dívku jsem si stáhl na svůj klín a spal dál. Byl jsem hrozně unavený a ten hlas mi zněl v hlavě pořád dokola.