LX. Neočekávaná skutečnost i pravda

169 20 12
                                    

Hodiny trávené ve šermířské škole s kordem se Černému Kocourovy hodili a o to víc měl možnost ve druhé podobě nebojovat podle pravidel. Čím rychleji ho porazím, tím dříve pomůžu Marinette. Pomocí hole jsem vytočil číslo na záchranku a policii, aby dorazily co nejrychleji k vile. Jak se mi tohle hodilo, ještě, že jsem se to stihl naučit. Ano mohl jsem sedět u Marinette a plakat, ale takhle jsem byl, alespoň užitečný navíc dokud je Tikky stále v náušnicích, není zcela mrtvá. To jsem taky pochodil ze zákonů a pravidel mirákula. 

"Notak, poddej se té představě, už je to tolik let co si s matkou nebyl v zahradě." pokoušel se dál Lišaj.

"Pro mě to nebyla matka, ale maminka a není to správné, nesmí se jen tak narušit rovnováha." 

"Tobě už také vymyla mozek, 5 let jsem měl tvé mirákulum pod nosem a jako tvůj otec ti nařizuji, aby si mi ho dal." řekl a silně mě odhodil přes půlku kovové konstrukce.

Za každou cenu se mě snažil dotlačit až ke skleněné rakvi maminka, která vypadala jako by jenom spala. Byl to dost velký psychický nápor. Lišaj proměnil na akumy skoro všechny motýlky v místnosti, kteří na mě dorážely. Moje největší obrana byl marinettin a maminčin úsměv, který jsem měl vepsaný do duše. Pro tyhle dvě ženy mého života bych udělal všechno co by bylo správné a co by za správné považovaly i ony.  Beruška mě na tohle už připravila tehdy v nemocnici a i já sám došel k závěru, že to není správné. Chvilku se mě ta myšlenka  držela, ale po tom co jsem zjistil, jaké fatální následky to mělo, jsem to okamžitě vytěsnil. 

Lišaj

Ach synu, si mi tak moc podobný. Pro svojí Dámu všechno a pro toho kdo jí zkříží vlásek krutou a bolestnou smrt. Ta čerstvá, mladická zamilovanost a opatrnost. Ten opojný pocit, když s ní můžeš večery trávit na střeše a užívat si přítomnosti toho druhého. Zamilovanost do toho pod maskou, okamžité odhalení a nespoutaný sex na každém možném místě. Přesně to jsem zažíval s jeho matkou a teď mi to je odpíráno. 

Mirákulum jsem našly před lety v Tibetu za jednoho sněživého dne , Emili si ho okamžitě nechala a Dussu byl pro ní vším. Už tehdy byl nemocný, ale ne tak, aby ohrozil nositele. Postupem času jsem začal i pátrat já a našel Norro, který byl daleko víc sdílný než jeho kamarád. Dokonce jsem měli tu čest a oba se setkali s mistrem, který se tvářil před Emili mile, ale když jsem byl sám pokusil se mi mirákulum vzít, že nejsem jeho pravý nositel. Nezbylo mi nic jiného než chránit Emili a mistra zastřelit. Mirákulum jsem se svou láskou používal pouze rekreačně a vždy mimo Paříž, nejlépe na odlehlém místě. Díky těm fantastickým kostýmům jsem chytil návrhářskou inspiraci a vydělal peníze na tuhle obrovskou vilu. Časem jsem na své drobečky zapomněli, naše pozornost se přesunula na Adriena, našeho jediného syna. Jednoho dne, když šel do školy, se stala velká nehoda. Byly jsem čerstvě přestěhování ve vile, když Káhiře napadly uprchlíci z vězení a na ulicích začala hrozná přestřelka. Emili tehdy za každou cenu chtěla pomoci a poprvé, bez předešlého výcviku použila kwami Dussu k boji. Nenechala si to vymluvit a já šel krýt. Stvořila z neživých předmětů neprůstřelné klece, do kterých chytala uprchlíky a já pomocí Norru dával lidem nadlidskou sílu boje a nesmrtelnosti. Podařilo se nám zahnat zkázu města, zlo bylo potrestáno, ale Emili boj až příliš vyčerpal. Několikrát jsem jí prosil, ale marně, boj si oblíbila, ale ještě víc bránění nevinných lidí, vždycky říkala, že jsou tak nevinní jako náš syn, Adrien. Kvůli mediím a jejímu zhoršenému stavu jsem se za peníze uchýlili do Paříže. Nelíbilo se jí tu, ale Adrien tu byl moc šťastný. Uzavřel jsem s ní dohodu, postavil jsem pro naše kwami podzemní svět i se řekou, kde mohli v poklidu žít, na oplátku, když Dussu nebo používat své schopnosti. Žili jsme ve městě dokonalý život, mé podnikání vynášelo a Emili byla přenádherná modelka. Jak to tak bývá, vždycky se musí něco pokazit a tak se i stalo. Přeměnila se a bojovala dokud neupadla do věčného spánku. Nemohl jsem ji před tímhle osudem uchránit, znala riziko přeměny jako já a stejně si dovolila mě povést a nechat samotného s naším synem.

Boj s Černým Kocourem mi že začátku měl zajistit jen pomstu. Jeho silné mirákulum mělo přinést zkázu na tohle zkažené město i celý svět. Ani jsem nedoufal, že by mi Mistři poslali pod nos i Berušku. Od jejího prvního okamžiku co se tu objevila, začal jsem spřádat plán na vytvoření nové rovnováhy a zmrtvýchvstání mé milované. Beruška a Kocour nemají právo žít si šťastný život na střechách.

Marinette

Tak silnou ránu jsem dostala snad jen jednou a to přímo od Kocoura. Tikky to dost pocítila, přesto se udržela v náušnicích. Nevím jak dlouho jsem ležela na studené, kovové konstrukci, ale chlad už dokonale prostoupil mým tělem. Během toho bezesného snu co jsem tak ležela, došlo mi spoustu věcí. Bylo to tak osvobozující zjistit, že stále mám naději.
Až moc rychle jsem otevřela oči, které okamžitě zasáhlo prudké světlo. Nehledě na tuhou bolest jsem se rozběhla a pomocí jojo zdolala velkou vzdálenost až k dvoum bojujícím osobám. Vše se stalo tak rychle, jako pár jsem bojovali skvěle, sehrála dvojka. Odrazila jsem každý pokus o posednutí a vyrovnala naše šance na vítězství. Chyběl kousek, když se zde objevila zakumatizovaná Lila, ale i Luku. Ten ovšem, byl skutečným zdrojem těch stejných náramků i očí. Rychlé pohledy všech a pak tři na dva ale ani to netrvalo dlouho. Mimo policie a záchranky nad povrchem se zde objevil i Mistr Fu. Čas byl nezastavitelný, v jedné minutě se objevil Mistr a v druhé jsem skákala přes zábradlí, abych chytila Kocoura, který se přeměňoval do lidské podoby.

Adrien

Chytila mě, nikdy nedovolila, abych v boji padl, i když jsem se pro ni vždycky obětoval. Vytiskl jsem ji polibek a cítil jak se Plage vytrácí z mého těla i přeměny. Ráz na ráz, jsem ucítil bolest a pak už jen tlumené výkřiky vystřídal personál záchranky.

Krásný čtvrtek všem. 😘

Dnes nevyšla pravidelná kapitola ve speciálu, ale jako odškodné vyšla tady. 😱😱
Tímto zdravím všechny co to se mnou ještě nevzdali a mají tuhle knížku rádi.
Děkuju, opravdu děkuju a omlouvám se, že je to taková bída. 
Mám vás všechny ráda, a proto do konce týdne vyjde ještě jedna kapitola. 💞💞💞

Děkuji, že jsiKde žijí příběhy. Začni objevovat