Děkuji, že jsi

XLII. Ty maluješ?

Probudil jsem se rozlámaný na gauči u puštěné televize. Hodiny na zdi ukazovaly něco okolo jedné hodiny ráno. Lenivě jsem se přetočil na druhý bok a v duchu klel, proč mám na sobě jen ručník. Chtělo by to deku, nebo ještě lépe boxerky a tepláky. Měl jsem se převléknout než jsem si sem šel lehnout, takhle to budu muset vydržet do rána. Hmm ráno, to bude za chvilku, vždyť je skoro jedna ráno. Zavrtal jsem se víc do gauče až se mi povolil okolo pasu stále navlhlý ručník. Pokud budu mít štěstí, usnu a sen bude o mé Broučínce.

"Sakra, je jedna ráno." vyhrkl jsem a vystřelil do sedu.

Prohrábl jsem si vlasy a chytl se za zátylek. To bylo poprvé za ty roky, co jsem zaspal a co víc, nebýt vzpomínky na Berušku, spal bych dál. Musím hned na sebe něco hodit a utíkat za ní, určitě na mě čeká a já se tady válím nahý na gauči u nějaké marvelovky. Neodpustitelné, takhle se přece nechová zamilovaný kluk ke své dívce.

"Plagu drápky." vyslovil jsem hned co jsem ho našel a měl na sobě aspoň triko a tepláky.

Skákal jsem po střechách a hledal, nezajímalo mě, že mi vibruje za opaskem tyč. Prohledal jsem každou čtvrť města, ulici, střechu i opuštěnou továrnu s Eiffelovkou. Nikde nebyla, určitě byla naštvaná a já se jí ani nedivím. Šla domů a jen ona ví, jestli mi mojí absenci odpustí nebo mě bude s ní trápit. Unaveně jsem klekl na kolena a zadíval se na měsíc, který zářil a stříbrně osvětloval oblohu.  

"Sakra proč to pořád vibruje, že by se už taky rozbila." zaklel jsem a otevřel svou tyč.

Dnes nepřijdu, není to kvůli tobě, já prostě nemůžu. Stalo se něco, co ovlivnilo oba mé životy a já nevím jak se k tomu mám postavit. Musím najít řešení dřív než bude pozdě a já ublížím lidem okolo sebe včetně tebe ... neboj, neplánuju útěk Číčísku, na to díky tobě nejsem připravená. 

Lady Bug   

"Aha, tak proto to tak vibrovalo celou dobu." oddechl jsem si a vzápětí mi došlo co napsala.

"Co jsem zase kurva provedl." zakřičel jsem a vztekle udeřil pěstí do zídky, až jsem si prodřel do krve svůj oblek. 

Neuvědomil jsem si, že to odnesl i Plage, mžitky před očima a zvýšený tep byl můj problém. Něco jsem u ní podělal a už u ní nemám opět šanci. Čím víc si chci získat její důvěru a lásku, tím to víc kazím a víc se mi zavírá do sebe. Potřeboval jsem terapii a to dost velkou, ty dva měsíce snažení byly tak vyčerpávající. Rozběhl jsem se ke mně důvěrně známému nočnímu podniku a věděl, že dneska skončím najednou s dvěma dívkami v předplaceném pokoji a láhví alkoholu. Už už, jsem se chtěl přeměnit v uličce, kde se nechvalně známý podnik nacházel, když jsem si všiml, že mám zprávy dvě a jenom jednu. Byl jsem na Berušku naštvaný, ale i tak pro mě byla vším a nepřečíst si od ní zprávu by bylo jako jí nemilovat a nemyslet na ní. 

Já moc dobře vím, že si teď naštvaný, kdo by po takové zprávě nebyl, omlouvám se. Nebojím se toho, že ublížím sobě a okolo, tedy ano bojím, daleko víc se však bojím, že ublížím tobě. Neunesl by si to, za ty měsíce strávené s tebou to vím. Si v mém životě speciální osoba a i když ne vždy ti důvěřuju, jsem ráda, že jsem tě tehdy z té vody vytáhla. Mám tě ráda a budu vždycky stát po tvém boku ať mě uvidíš nebo ne. Nenechám tě padnout , jen teď potřebuji čas ... čas na přemýšlení, který jsem od svého objevení v tomhle městě měla velký nedostatek...

A ještě jedna věc, si pro mě víc než jen Číča co si zahrává se svými devíti životy. 

Lady Bug