Děkuji, že jsi

XVII. Poslední naděje

Už tady nestála Marinette, ale Kouzelná Beruška jak mi vždy říkala Tikky a i Mistr Fu. Celé mé tělo pokrýval červený elastický oblek s černými tečkami, vlasy se mi svázaly do dvou rozkošných culíků a tvář mi skryla červená maska s pěti černými puntíky. Okolo pasu jsem ucítila mé kouzelné jojo. Neváhala jsem a vzala si ho do pravé ruky. Ještě než jsem se přemístila na druhý břeh, jsem si po stranách vytáhla dva pramínky vlasů tak, aby mi zakryly moje náušnice, mirákulum. 

Jen tak tak jsem zachytila ve vzduchu Černého Kocoura, který málem znovu skončil na dně řeky. Ve vzduchu jsem udělala salto a jemně i s ním v náruči dopadla na druhý břeh, kde jsem ho položila na zem. Rychle jsem položila hlavu k jeho srdci, abych zjistila jestli bije. S úlevou jsem zjistila, že je ještě na živu, ale dost zraněný a nejspíše kvůli tomu upadl do bezvědomí, jako před chvílí, kdy jsem ho vytáhla z řeky. 

Stoupla jsem si a rozhlédla se okolo. Nikde jsem onu záhadnou postavu neviděla, byla jsem tu jen já a Černý Kocour. To co mě, ale děsilo bylo to příšerné ticho. V dálce jsem sice zaregistrovala paniku lidí, ale tady se nepohnulo ani stéblo trávy. Zvláštní, říkala jsem si. Sklonila jsem se k nehybně ležícímu Černému Kocourovy a rozhodla se ho odnést do bezpečí. Než jsem ho však stačila vzít do náruče, projela mým levým bokem palčivá bolet a já od něj odletěla o pár metrů dál na prašnou cestu parku. Zakuckala jsem a pohledem se střetla s párem jedovatých očí. Ta postava se skláněla nad nehybně ležícím hrdinou a se zájmem si mě prohlížela.

"Ale, ale....to je tak dojemné...fanynka přišla zachránit svého hrdinu z televize." hlas té osoby zněl příšerně, až mi z něho naskočila husí kůže po celém těle.

"Nejsem jeho fanynka." zaprskala jsem, osoba si mě však nevšímala a chytila bezvládnou ruku hrdiny a pomalu začala stahovat jeho prsten.

V tom mi v hlavě proletělo všechno co jsem o mirákulech věděla. Mirákulum Černého Kocoura je prste, je to společně s mým nejsilnější mirákulum na světě, jeho kwami se jmenuje Plagg a miluje sýr. Super schopnost mirákula je destrukce všeho, čeho se jeho nositel pravou rukou dotkne. A jeho hůl musí být něco jako moje jojo, takže zbraň. To vše mi problesklo hlavou během asi tří sekund. Stejně tak i to, že osoba může vědět, co je mé mirákulum pokud byla stopař, pak mi, ale unikala slova Tikky o posedlém člověku.

"Děkuju Mistře." zašeptala jsem a osoba na Černém Kocourovi se podívala mým směrem. 

To byla její chyba, využila jsem toho a než se nadála strhla jsem jí z hrdiny. Prsten naštěstí zůstal na svém místě, byl jen kousek povytažený. Osoba se tyčila nade mnou a já jí pevně držela za obě ruce.  Znovu jsem měla možnost pohlédnout do těch jedovatých očí. Byly zvláštní. Obsahovaly totiž čtyři barvy, bílou, modrou, zelenou a červenou. Zornice byla až nepřirozeně zvětšená. Nikdy jsem nic podobného neviděla. 

"Ty spratku to sis neměla dovolovat." zaprskala osoba a vyrvala se z mého sevření. 

Než jsem se nadála, přistála jsem na zdi jedné budovy. Úplně jsem slyšela jak mi křuplo něco v těle. Sotva jsem se postavila na nohy, byla osoba u mě a proti mému obličeji vyslala svou pěsť. Já však z veškerou lehkostí uhnula a pěsť uvízla ve zdi. Pohotově jsem chytila její druhou rukou a dala jí pořádnou ránu do břicha. Otočila jsem jí o 180° a natlačila na zeď tak až se začala drolit omítka.  Držela jsem jí pevně a tím znemožňovala jakýkoliv pohyb.

"Co si zač?" vyřkla jsem otázku, kterou mi zapomněla Tikky zodpovědět.

"Tvoje smrt." osoba povytáhla obočí a já ucítila bolet na mém břiše. Tentokrát byla, ale jiná.  Cítila jsem neskutečný žár až jsem o pár kroků couvla dozadu.