Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se pár následujících dnů Kocourovy nevyhýbala. Měla jsem v sobě takový zmatek jako už dlouho ne. Dokonce jsem si objednala a zaplatila letenku do Japonska. Musím opravdu vypadnout, pomalu a jistě mě to tady ničí. Před pár týdny jsem Adrienovi vyklopila v kavárně částečně pravdu o mně Lukovi a k tomu jsem po nocích začínala pomalu a jistě koketovat s Čičískem.
"Každý si myslí jak lehké je žít dva životy a oba ve lži." procedila jsem skrz zuby a sedla si na okraj bazénu.
Musela jsem si pročistit hlavu a vybít někde přebytečnou energii. Od boxování mě bolel každý sval v těle a běhat jsme chodila taky celkem často. Tady, jsem byla jen já a pár plavců, nehrozilo tedy, že by jsem si mohla ublížit jako při běhu. Ve vodě se prostě nedá zakopnout, i když v mém případě, bych se mohla klidně i utopit.
Bazén jsem kupodivu v plném zdraví přežila a podařilo se mi i úplně vypnout. Z budovy jsem utíkala ještě s mokrými vlasy do kavárny, kde jsem měla už předem objednanou snídani a kafe. Jen tak tak jsem to stihla do školy a podle Adrienova rozvrhu jsem utíkala na jeho přednášku o marketingu a jeho strategii.
"Ahoj krásko." obmotaly se okolo mých boků dvě ruce.
"Ahoj Nino." usmála jsem se a opřela si o jeho hruď hlavu, abych mu viděla do očí.
"Kampak, vím jistě, že tohle tvůj předmět není." uchechtl se a pustil mě.
"Adrien včera mluvil o ...." nemohla jsem to ani vyslovit.
"O svatbě s tou zmalovanou princeznou."
"Přesně, nezreagovala jsem moc dobře, takže." zvedla jsem tašku z pekárny. 7
"Takže omluva a úplatek."
"Tak nějak, navíc mu to kafe dlužím." usmála jsem, když jsem ho spatřila vcházet do posluchárny.
Jako by se na chvilku zastavil svět. Moje instinkty byly v pohotovosti, jako kdyby mělo přijít hned teď nějaké nebezpečí. Dokonalé blond vlasy mu trčely snad do všech stran, černé tričko a kalhoty, na zdech ledabyle zavěšený batoh a neonově zelené tenisky. Pronikavý pohled jeho očí a sebevědomá chůze, holky se po něm jenom otáčely.
"Čus Bro." natáhl k němu Nino ruka, aby se pozdravili.
"Čau Nino." poplácal ho po zádech.
"Ahoj Adriene." vysoukala jsem ze sebe a snažila se nevnímat můj instinkt, něco bylo špatně, ale co?
"Ahoj Mari, co ty tady?" usmál se jako sluníčko a já dostala dost divný pocit, který jsem sama nedokázala vysvětlit.
Strach a nechuť, přesně tak jako den svatby. Pocit nejistoty jsem cítila až v kostech a k tomu ten úsměv. Jako by přede mnou stála největší hrozba v celém mém životě. Dech se mi zadrhával v krku a chlad prostoupil mé tělo. Bojové instinkty byly v pohotovosti a já se nezmohla na jediné slovo. Jako kdyby přede mnou místo Adriena stála Lila nebo Nathaniel. Tihle dva mi nahnali víc strachu, než ostatní lovci mirákul dohromady.
"Děje se něco?" luskl mi Adrien před obličejem prsty a já ho automaticky odstrčila až zavrávoral.
Zmateně jsem mrkla, vrazila tašku s pečivem a kafem Ninovi, který kývl na znamení, že ví co s tím má dělat. Co nejrychleji jsem opustila posluchárnu a utíkala po schodech do přízemí. Neotáčela jsem se, jen se držela zábradlí a kladla jednu nohu před druhou.
"Je ... promiň." střetla jsem se s osobou a skončila na zemi.
"V pohodě." uviděla jsem Natha a hned se mi vybavil Nathaniel a Londýn.
ČTEŠ
Děkuji, že jsi
FanfictionLáska není něco, co se vydáš hledat a najdeš. Láska si tě najde sama, ať už jsi na ní připraven či ne, a bude to ta nejlepší věc, která tě kdy potká.... Dva super hrdinové, dva mladí lidé, dvě nešťastné lásky a osud co si s nimi nehezky pohrává....
