Děkuji, že jsi

LXVII. Právoplatný majitel a ochránce

Do vany, která se napouštěla jsem mimo pěny naházel i pár okvětních lístků růže. Řekla si o to dneska sama. Sám jsem si skočil do rychle do sprchy, abych ze sebe smil vůni potu a nechal schválně o malinko déle téct vodu, abych měl možnost vyndat ze své skrýše prstýnek. Dnes jí pořádám o ruku a je plně jedno jestli je vdaná. Z toho večerku se mi tehdy vytratila a od té doby nebyla příležitost. 

"Ještě skočím pro šampaňské ať nám ten večer pěkně začne." houkl jsem a z koupelny běžel rychle do kuchyně pro  láhev a skleničky.

Ani koutkem oka jsem nepostřehl, že dívka v ložnici není a celý byt je prázdný. Byl jsem tak zahleděný do příprav a zvažování toho jestli mám jít za ní nahý a nebo s ručníkem okolo pasu, že jsem neviděl nic. Sice mi to trvalo trochu déle, ale nakonec jsem byl rád, že jsem stihl zapálit všechny ty svíčky.

"Lásko?" zavolal jsem na ní a klekl s uprostřed koupelny na chlupatý kobereček. 

"Lásko. Svlékni se a pojď za mnou, vana je připravená." zavolal jsem znovu a nervózně jsem pustil prstýnek na zem.

"Sakra." potichu jsem zaklel a začal ho hledat.

Když ho mé oko konečně našlo a ruka ho pevně svírala, došlo mi, že Marinette nepřišla. To bylo už opravdu divné. Třeba usnula na posteli, vypadala nějak přešle. Natáhl jsem si v rychlosti tepláky a zamířil do ložnice. Ta však byla prázdná. Prohledal jsem rychle celý byt a jediné co bylo jinak bylo otevřené okno. Přece by nešla bojovat proti padouchovi teď, večer ještě, když se do šarvátek s policií nehrnula a Lišaj byl poražen. Z přemýšlení mě vrátil do reality mobil, který se dožadoval mé pozornosti. Sáhl jsem po něm levou rukou a uviděl halucinaci, zase se mi zdálo, že mám svůj prsten.

"Prosím." řekl jsem do sluchátka podrážděně.

"Adrien Agreste?" uslyšel jsem unavený hlas nějaké paní.

"Ano, co potřebujete . . . " protočil jsem očima a mobil si přendal do druhé ruky.

"Tady soukromá pařížská nemocnice . . . pane Agreste, volám, ohledně vašeho otce . . . " nemohla se stále vymáčknout, proč volá tak pozdní hodinu.

"Co je s ním." řekl jsem bez emocí a prohlížel si prsten, už jsem opravdu z té Kagami utahaný jak kotě. 

"Probudil se." řekla opatrně žena."

"Hmmm . . . .cože?!" zakřičel jsem, když mi došel význam oněch dvou slov. 

"Váš otec se probudil, stal se zázrak, je stabilizovaný a všechny životní funkce jsou v pořádku. Dokonce nebude mít ani trvalé následky, popáleniny jsou skoro všechny pryč. Kůže se pod jeho obvazy sama zregenerovala." pokračovala dál paní a já jen dopadl zmateně na postel a nechápal.

"Marinette, prsten, otec . . ."zašeptal jsem si pro sebe.

"Pane Agreste?" ozvala se žena.

"Děkuji za zprávu, hned zítra ráno přijdu." ukončil jsem co nejrychleji hovor a stáhl si prsten z ruky. 

Co se to tady sakra děje a kde je jediná osoba, která to může vysvětlit?! Frustrovaně jsem si projel mokré vlasy rukou a položil jí vedle sebe na postel. V tom spadly na zem klíče a něco s nimi. Co to tu sakra dělá, říkal jsem si v duchu, když jsem poznal svazek klíčů. Vedle nich byl kus bílého papíru. 

Adriene . . . nebo spíš Čičísku . . .

Tohle není sen, ale skutečnost. Nepokládej si otázku jak nebo proč, ale příjmy to co nejlépe. Tvůj otec se do pár hodin probudí se ztrátou paměti. Neptala jsem se tě, prostě jsem to udělala a nelituji toho. Zasloužíš si mít kompletní rodinu u sebe. Jen na posledního člena, budeš muset ještě nějakou dobu počkat.

Celou dobu jsem se snažila, aby sis nevyčítal ztrátu prstenu a Plaga. Nebyla to tvá vina, ale má. Sice jsem pro tebe skočila, ale kdybych tě nepolíbila, mohla jsem prsten zachránit. Díky zlobě jsem nedokázala ovládnout dračí mirákulum a rozpoutala jsem tak obrovský požár, který všem jen uškodil. Pravda, ale je, že Plage byl celou dobu se mnou. Vrátila jsem se hledat prsten do toho požáru po tom co jsem ostatní z něho zachránila. Plage nebyl jediný koho jsem z té vili zachránila. Prosím tě o jediné, počkej s přeměnou a hlídkami v podobě Černého Kocoura. Plage  je slabý navíc, sám moc dobře víš, že rada Mistrů mi výměnu neschválila. Udělám vše proto, aby tě uznali jako jediného a právoplatného majitele, do té doby zůstaň skrytý.  

Odchod nebo útěk, říkej si tomu jak chceš, jsem plánovala roky, ale tohle je jiné, já jsem jiná. Po porážce Lišaje tu pro mě nezbylo místo a já tak uzavřela jednu ze svých etap života. Neboj se o mě, jsem na místě, kam patřím i s Mistrem Fu. Oba dva jsme museli Paříž opustit, ale vrátíme se. Prozatím to ber jako takovou menší dovolenou ode mě, vím zní to příšerně, ale je to tak. Nehledej mě, stejně by se ti to nepovedlo . . . soustřeď raději energii na zdokonalování se s Plagem. Plné zvládnutí mirákula je pro tebe prioritou. 

Zanechávám tě tady bez rozloučení s dopisem, který jsem nikdy nechtěla psát člověku, kterého miluji. Nicméně máš velké zázemí, Kagami. Jakýkoliv problém budeš mít, pomůže ti ho vyřešit. O Plaga se ti postará, aby se zcela uzdravil a pomůže ti najít pouto mezi kwami a tebou. 

S láskou Breberka  

Jen co jsem dočetl dopis spustily se mi slzy. Druhá nejhorší noční můra se stala realitou. Tak nějak jsem pochopil, že odešla jako Beruška a ne jako Marinette, ale strašně to bolelo. Myslel jsem, že už nás nic nerozdělí. Chápal jsem, proč to udělala s Plagem, chápal jsem vše, až na to, proč jsem nemohl jít s ní . . . přece můžu sebe obhájit u rady sám.

"Nešel si sní, protože nejsi připravený na chrámový výcvik." řekla dívka a sedla si vedle mě.

"Ty si to věděla celou dobu, co?" ušklíbl jsem se.

"Ne, měla jsem ti jen pomoct překonat ztrátu Plaga . . . pravda, dalo se to předpokládat." povzdechla si a natáhla ke mně ruku, ve které ležel Plage.

"Dalo předpokládat?" jemně jsem si ho vzal do dlaně, spal.

"Podívej se na její schopnosti, bez mrknutí oka přivede k životu skoro mrtvého člověka . . . její vlastnosti se musí rozvíjet a k tomu musí být v hodné prostředí. Sama jsem obdobný výcvik absolvovala před lety, ale nebyla jsem vhodný nositel mirákula. Jsem spíš poloviční léčitelka a díky daru od Marinette i nynější nositelka dračího mirákula." podívala se mi do očí a vstala. 

"Až přijde tvůj čas, odejdeš do chrámu taky, pokud tedy najdeš ono magické pouto." řekla a opustila můj byt.  

Té noci jsem o tom všem hodně přemýšlel. Ráno nevyspalý jsem se vydal do nemocnice na návštěvu za otcem a pak za Kagami. Dala mi pro Plaga lektvary na uzdravení a něco jako manuál, abych se o něm dozvěděl co nejvíce. Ze dne na den se mi změnil život a já byl za to svým způsobem rád. Začal jsem studovat podstatu mirákul, trávit víc času z otcem a sem tam se mi poštěstilo a já našel vzkaz od Marinette. I na tak velkou dálku se mnou nepřetrhala pouto a aspoň pár vět mi napsala. Nebyla konkrétní, ale její slova mě vždy hřála u srdce. Jako Kocour jsem se stále skrýval ve stínu a pokud nastal problém, bojovala vždy jen Kagami. Několikrát jsem dostal od Marinette zprávu, že se ve městě objeví strážce a bude nás hledat. 

Už to byl skoro celý měsíc co mi od ní nepřišla žádná zpráva a já byl lehce nervózní. Ani Kagami nevěděl, kde jí hledat. Každý kdo opustí chrám, do něho už cestu nikdy nenajde. Modlil jsem se, aby se jí nic nestalo. Konečně, když se na stolku po mnoho bezesných nocí objevil lísteček, jsem byl v šoku

Zvládla jsem to Číčo.                           Breberka

Než jsem se sám sebe stihl zeptat co, někdo zazvonil na zvonek. V první minutě mě napadlo jediné, vrátila se mi. Ten šok, ale předčil šok druhý, když jsem otevřel dveře. Stála tam blonďatá žena se stejně zelenýma očima jako mám já a můj otec. 

Krásnou sobotu všem.😘

Kdopak nám to přišel na návštěvu? 😂

Ještě toho máme hodně na objasnění, ale byla to lákavá myšlenka to takhle ukončit s Lukou a Marinette v letadle. 👼