Seděla jsem zabalená v dece na jednom z lehátek co se nacházelo na mém balkóně. Pozorovala jsem podzimní Paříž a z neznámého důvodu se usmívala. V rukou mě hřál hrneček s čerstvě uvařenou kávou a na stolečku jsem měla přichystané ovoce a sušenky jako takový pamlsek k tomu lahodnému nápoji. Na můj vkus byla v Paříži docela už zima, přesto jsem zahlédla spoustu lidí, kteří na sobě měli stále letní oblečení. Barevné listí už začalo pomalu padat ze stromů na chodníky, ptáčci už tak necvrlikali a den se pomalu a jistě zkracoval.
"Většina cizinců jsem jede, kvůli tomu, že je tohle město lásky a je jim jedno, že neumí ani slovo francouzsky. Pár desítek lidí se sem nastěhuje a zkouší štěstí, jestli zde prorazí." zašeptala jsem a upila ze svého hrnečku.
"Na co narážíš Marinette?" ozvala se Tikky, která seděla na stolečku u sušenek a ovoce.
"Na to, že já v Paříži nejsem ani měsíc a už jsem vdaná žena..... navíc to nebylo jako Las Vegas, kde se lidé berou totálně opilý a druhý den se rozvádějí." ušklíbla jsem se.
"No to máš pravdu, ale aspoň si nebyla překvapená u koho si se po svatební noci probudila v posteli." vypískla Tikky.
"Ehmm.... místo toho jsem celou snídani s našima poslouchala Luku jak mě "zkrotil" a jak si dal záležet." u slova zkrotit jsem gesty naznačila uvozovky a protočila očima.
"Vždyť se to nestalo." namítla Tikky a mně v tu chvíli to přišlo strašně vtipné.
"No právě, byl tak opilý, že si nemůže nic pamatovat a tak si vymýšlí." vysvětlila jsem Tikky.
"Hmm...stejně jak může mluvit o splynutí dvou duší, když to nezažil." přemýšlela Tikky dál.
"Splynutí duší?" nemohla jsem uvěřit, že Tikky mluví o tom o čem si myslím, že mluví.
"Ano, je to přece něco jako posvátná věc pro vás lidi, nebo to děláte s každým na potkání?" to už jsem vyprskla smíchy a málem se polila ještě vařící kávou.
"Tikky.... dost prosím....já...já...nem......ůžu...."dostala jsem ze sebe.
"Co jsem řekla?" nechápala Tikky.
"Jako není úplně posvátné splynutí dvou duší, ale rozhodně se to nedělá s každým koho potkáš. Luka pro mě není ten pravý to už jsem ti vysvětlovala i to, proč si ho za každou cenu musím držet dál, až přijde na tuhle věc." řekla jsem už klidným hlasem a zadívala se zase před sebe.
Tikky jen pokývala hlavou a přistála na mé dece. Musela usnout, protože se vylekala, když mi začal zvonit mobil. Byl to Luko, chtěl se sejít na oběd. Jak jinak také. Opatrně jsem se zvedla a šla se převléknout. Nic společenského, jen kalhoty, tričko, sako, lodičky a kabelku na nejnutnější nezbytnosti a Tikky.
Jedním slovem katastrofa, od naší svatby mi připadalo, že mě Luko jen urážel a shazoval. Jako kdybych byla nějaký odpad, nebo neměla city a hrdost k sobě samotné. To povýšené chování mi lezlo krkem a dala bych pomalu i život, abych mu mohla jednu pořádně ubalit do toho jeho dokonalého obličeje. Vůbec nechápu proč si mě vzal, před svatbou mě miloval a choval se tak hezky. Teď? Teď se tváří jako kdybych byla koule u jeho nohy, která mu v čemkoliv brání. Musela jsem si ho vzít pro peníze, ale on mě mohl odmítnout, nebo si mě mohl vzít, ale já mohla zůstat v USA a on si mohl cestovat po světě a mít milenky.
"Posloucháš mě?" mával mi Luko před obličejem.
"Ehmm...jo." řekla jsem a pokračovala dál ve zkoumání pěny na mém skořicovém cappuccinu.
ČTEŠ
Děkuji, že jsi
FanfictionLáska není něco, co se vydáš hledat a najdeš. Láska si tě najde sama, ať už jsi na ní připraven či ne, a bude to ta nejlepší věc, která tě kdy potká.... Dva super hrdinové, dva mladí lidé, dvě nešťastné lásky a osud co si s nimi nehezky pohrává....
