Děkuji, že jsi

V. Adrien

Položení nohou na studenou podlahu v mém pokoji, mě lehce probudilo. Projela mnou studená vlna, díky které jsem jsem si uvědomil pichlavou bolest hlavy. Do pokoje se naštěstí díky závěsům nedostalo žádné sluneční světlo, a já byl, alespoň částečně ochráněn. Hlavu jsem si vložil do rukou a  matně začínal vzpomínat, co se minulou noc odehrálo.

"Mmmm....to jsou mi, ale hezký vzpomínky." 

S úšklebkem na tváři typu "jsem borec" jsem se vydal do koupelny. Cestou tam bylo všude poházené oblečení a mně došlo, že na sobě nemám nic. Jsem úplně nahý.

"Co jsem to sakra vyváděl?" 

Vlažná voda mi stékala po dokonalém těle. Opravdu se vyplatilo posilovat, na dvacetiletého kluka to šlo. Pod tekoucí vodou, ze mě pomalu opadala tíha toho, co jsem minulou noc prováděl. Zhluboka jsem se nadechl, otočil kohoutkem na ledovou vodu a tím během jedné sekundy úplně vystřízlivěl. S omotaným  ručníkem kolem pasu, jsem dodělal zbytek ranní hygieny u zrcadla. Jako poslední jsem gelem zkrotil své krásné zlatavé vlasy. Oblečení nikdy neřeším, sluší mi prostě všechno. 

V jídelně opět sedím u velkého stolu, plného jídla, ale sám. Jako tradičně projíždím sociální sítě a u toho jím. Co jiného taky dělat? Nikdo se mnou v tomhle domě nepromluví, a když už tak jenom rozkazuje a plánuje mi život.

"Tak co budu dneska dělat." dojedl jsem a začal přemýšlet nahlas.

"Musíte do školy, podle profesorů jste tam dlouho nebyl." řekla Nathalie, ani jsem nepostřehl kdy přišla.

"Nemusím tam, stačí složit zkoušky a k tomu mi stačí poznámky. Můžeš mi je sehnat." mávl jsem nad jejím návrhem rukou.

"Pracuji pro Gabriela Agreste, vašeho otce a ten chce, aby jste do té školy šel sám." jak robot naprogramovaný, protočil jsem očima.

"Na střední jsem nemohl a na vysokou musím?" vyjel jsem.

"Dost Adrien, takhle se chovat nebudeš. I když si plnoletý stále platí mé slovo." spustil otec a Nathalie odešla z jídelny.

"Nebudeš mi řídit život do konce života." dal jsem si ruce na prsa.

"Teď ti, ale nařizuji jdi do školy a udělej úspěšně zkoušky jinak se vrátí tvé vězení." řekl s kamennou tváří.

"Ano otče." nemělo to cenu, nikdy nemělo cenu se s ním o čemkoliv bavit. Byl jsem jen jeho loutka.

S nechutí jsem sedl do svého auta a jel do školy. Plán byl jednoduchý, ukecat Sabinu, největší šprtku z našeho ročníku, aby mi dala své poznámky. Cesta po kampusu byla těžká, každá holka se na mě lepila. Jen dojít před budovu poslucháren mi zabralo skoro 30 minut a to to od auta nebylo ani 50 metrů. Nejhorší bylo, že mi ty praštěný holky rozcuchaly vlasy, úplně jsem zuřil. Už jsem to chtěl otočit směr mých kroků do nejbližšího podniku, kde dostanu kafe, kdybych neviděl nej kámoše s tím idiotem Nathanielem. Nemám ho rád, je trapný a má vždy hloupé narážky na můj život. 

"Jé čau bro, tebe jsem neviděl pár týdnu, že sis zase s nějakou užíval." zařval Nino.

Nasadil jsem sebejistý až egoistický krok i úsměv. Dnes Nathaniela ztrapním. To už jsem byl u Nina a přijal jeho ruku na pozdrav. 

"Ahoj Adriene." řekl Nathaniel bez jakékoliv emoce.

"Ahoj Nathe." řekl s lehkým opovržením v hlase.

"Co ty tady? Na přednáškách si nebyl už takovou dobu." spustil Nino.

"Ale znáš to, fotil jsem, věnoval se pár fanynkám, vymetal večírky a plnil povinnosti." zasmál jsem se a pozoroval jak se Nathaniel úplně napnul. Věděl jsem, že tyhle kecy nesnáší. Zároveň jsem si vzpomněl na předešlou noc, a i když k ničemu vážnému bohužel nedošlo, užil jsem si to.