Děkuji, že jsi

XXX. Proč se zajímáš

V tichosti jsem se vkradla do Lukova provizorního bytu v hotelu. Už ode dveří jsem slyšela šramocení a hlas, který nepatřil Lukovi. Nemusela jsem se ani moc zaposlouchávat, okamžitě jsem poznala egoistický podtón Kocourova hlasu. 

"Marinette si stěžovala?" uchechtl se Luko. Já si nestěžovala, s Černým Kocourem se nebavím od té doby co mi chtěl vzít mirákulum. Vložila jsem se myšlenkově do jejich rozhovoru.

"Přijde ti vtipné ubližovat bezbranným dívkám?" zaprskal Kocour. Cože? Já a bezbranná?!

"Já jí neublížil, strhla na sebe tu záclonu sama...." Luko měl pravdu, strhla jsem jí já, ale ona mě spadl.

"Mlátíš jí." řekl už o něco klidněji Kocour a mé srdce bilo jako smyslu zbavené.  Proč se sakra stará?

"Ne, jen co se týče sexu, mám ho rád tvrdý." to nebyl tvrdý sex, to byl pokus o znásilnění.

"Ty..." a Kocourovy zřejmě došly slova.

"Jestli si skončil se zpovědí mého sexuálního života, měl by si už jít a ať ti Marinette řekla cokoliv, ohledně té noci, znásilnění to nebylo, neexistuje jediný důkaz, v nemocnici na mojí žádost nenapsali ani zprávu." Luko se zasmál a já věděla, že má pravdu. Neměla jsem v rukou nic.

"A teď mě omluv, musím dokončit písničku a pak si tvojí návštěvu vyřídit s Marinette." 

"Ty hnusný hovado." zařičel Kocour, až jsem leknutím nadskočila. Z jeho hlasu mi přejel mráz po zádech a krev ztuhla v žilách. Přesně tak jsem si představovala pravého zlého Černého Kocoura. 

"Co si to..." zmateně Luko vykoktal a pak už bylo slyšet jen rachot a křik v podobě tlumených vzdechů obou, když se jim zkřivil obličej  po zasažení rány od toho druhého.

Proboha oni se tam perou, co mám sakra dělat?! Jít je roztrhnout, přidat se na Lukovo stranu, nebo snad na stranu Černého Kocoura. Sakra, nebude lepší, když budu dělat, že tu nejsem? Prala jsem se se svým podvědomím, během toho co oba rváči zničili skoro celý obývák včetně televize. A vůbec proč se perou, Kocour mě přece nezná. Jdu tam. Pevně jsem se rozhodla, ale nedošla jsem dál než ke dveřím obývacího pokoje. Celý pokoj byl vzhůru nohama a to doslova. Akorát jsem přišla, když Luko přetáhl Černého Kocoura po zádech kytarou, až se rozlomila a kusy dřeva dopadaly na chlupatý koberec. Ten ho za to chytl pod krkem a zvedl do vzduchu, že se skoro udusil. Na jednu stranu jsem si přála, aby ho uškrtil, ale k čemu bych si pomohla. 

"Pusť mě." zasípal přiškrceně Luko a já se probudila z transu. Mé oči se střetly s Černým Kocourem, který mě zkoumal od hlavy až k patě.

"Nebojuji jen proti lidem posedlých Akumou, bojuji i pro obyčejné lidi jako je například Marinette. Zachraňuji lidi v autobusu, když mu selžou brzdy, pomáhám policii chytit zloděje, pomůžu staré paní když je potřeba. Díky mně je v Paříži několik let už snížená kriminalita. Starám se o každého, jsem jen obyčejný kluk, který se snaží, aby nikomu nebylo ubližováno. Samozřejmě, že chodím i do nemocnice, jinak bych ani Marinette nemohl potkat. Její zranění upoutaly hned mojí pozornost, jen mi trvalo nějakou dobu než jsem tě vypátral. Proto ti také říkám, jako každému jinému. Ještě jednou jí uvidím v nemocnici na ambulanci a nahlásím to policii. Ona tě očividně moc miluje, aby to udělala, ale já se s tebou mazat nebudu." postavil Luku zpět na zem, který se neudržel na nohou a spadl na zadek. 

Slyšela jsem víc než jsem měla. Musela jsem zmizet, hned nebo bych omdlela, ze všech informací, které jsem za tu chvilku slyšela. Nejenom Adrien, ale už i Černý Kocour se míchá do mého "dokonalého" manželství.