Šplhala jsem po skále a neodvažovala se pohlédnout dolů. Byla jsem na pokraji svých sil, takovou cestu jsem si tedy opravdu nepamatovala a to už jsem v Chrámu mirákul byla několikrát. Za celou dobu jsem si zlomila snad všechny nehty dost si potrhala oblečení. S Tikki by to bylo o tolik jednoduší, ale tohle byla zkouška vytrvalosti. Měla jsem ráda tyhle adrenalinové sporty.
"Ještě kousek." mrmlala jsem si pod vousy a šplhala.
Docela bych ocenila, alespoň lezecké rukavice, boty co by neklouzaly a sluchátka s nějakou španělskou hudbou, abych mohla kroutit zadkem do rytmu. Chtěla jsem toho moc, v téhle zapomenuté oblasti. Lezla jsem už hodiny a vždycky, když jsem si myslela, že jsem se přiblížila vrcholu, objevil se přede mnou další kilometrový úsek.
Mistr FU
"Netrapme ji." ozval jsem se, když jsem shlídl dolů na nebohou dívku.
"Jste moc měkký, také podle toho vybíráte nositele."
"Má pravdu, Beruška musí být tvrdá a nezlomná." ozval se další z mistrů.
Tady opravdu každý řeší problémy jen hrubou silou a mozek nikde. Jak jsem starý tak tenhle přístup nesnáším víc a víc. Sedřít z každého kůži a šlapat po něm. Už od chvíle co jsem Marinette poznal, měla veškeré předpoklady se stát Strážkyní a dalším členem chrámového komplexu na poloviční úvazek. Její instinkt byl dokonalý, pokud bude úspěšná, mohla by se přestat skrývat před zloději mirákul a sama proti nim bojovat a zachraňovat kwami. To ovšem bude chtít čas a klidnou mysl.
Za ty staletí bylo tohle místo mým domovem, nalezl jsem zde, známý vnitřní klid a tím i dlouhověkost. K čemu to však bylo, když jsem skoro celou dobu, musel trávit s těmi protivnými dědky, kteří v životě odsud nevystrčili ani nos.
"Už jsem si myslela, že sem nevylezu jak se ta skála pořád prodlužovala." uslyšel jsem dívku, která zvládla uvítací zkoušku i s kwami na rameni.
"Proč si nepoužila mirákulu?" zvedl se ze sedu Mistr země.
"Dobrý den všem, nepoužila jsem mirákulum, protože nebylo potřeba. Žádné nebezpečí nikomu nehrozilo a tudíž se nemá správně používat." odpověděla a poklonila se jak se slušelo.
"Jsi opravdu moudrá, vyzkoušíme tedy jak moc tě Mistr Fu vychválil a kde je skutečná pravda." řekl Mistr ohně.
Dívka jen nepatrně kývla a následovala ho do zahrad. Při tom se na ní vrhli kwami a celou jí řádně uvítali. Byla jimi úplně obklopená, pravá Strážkyně. Určitě jsem nebyl sám kdo si toho všiml. Jen k člověku s čistou duší a srdcem na správném místě přilne jakýkoliv kwami. Tady její cesta začíná a bude jen na ní pokud se po vydá cestou Strážkyně nebo jen pouhé nositelky šperku.
Marinette
Každý den, každou hodinu a skoro každou minutu si pro mě tohle místo připravilo něco nového a kouzelného. Mimo klasického bojového výcviku, jsem se začala podrobně učit písmo, charaktery všech nositelů mirákul, léčit nemocné a vyhledávat nové. Zdokonalovala jsem se a i když se mi stýskalo po Adrienovi, nenechala jsem to na sobě znát. Jen dvě osoby mě dokázali odhalit. Mistr Fu a Tikki, měli mě prokouklou skrz na skrz. Právě díky Mistrovi Fu jsem si mohla aspoň krátkými vzkazy dopisovat s Adrien až do dne, kdy se mé léčitelské schopnosti dostaly na novou úroveň. Ten den jsem svítila jako samo slunce a s uzdraveným Dussu přišlo uzdravení i jeho majitele.
Emili v chrámu zůstala pár dní, aby nabrala sílu a vzpomínky do nového života s Gabriele a Adrienem. Dokázala jsem to, splnila jsem svůj slib. Má radost však netrvala dlouho, od doby jejího probuzení jsem radou mistrů byla zavedena do vlhké jeskyně, kde jsem měla meditovat a ponořit se do své podstaty. Neviděla jsem denní slunce, Tikki zůstala u ostatní kwami a já jen seděla, nohy u sebe a užírala se vzpomínkami a hledáním něčeho co málokdo dokázal za svůj život najít.
"Vzepřít se rozdělit a panovat." opakovala jsem si jako nějaký šílenec.
Za boha jsem nedokázala přijít jako mám ksakru panovat. Vždyť tohle byla naprostá hloupost. Přemítala jsem a v ruce držela ostrý kámen, o který jsem si pořezala nohu, když jsem na něj ve tmě omylem šlápla.
"Tady jsem přece doma, tenhle svět a kwami jsou mojí pravou rodinou." vydechla jsem, když jsem se řízla do zápěstí.
Krásnou neděli všem. 😘
Někdo tady začíná chytat deprese jako Adrien, tehdy v koupelně s žiletkou. 🤫
Ještě pár dní a je to tady. 🎅👼
ČTEŠ
Děkuji, že jsi
FanfictionLáska není něco, co se vydáš hledat a najdeš. Láska si tě najde sama, ať už jsi na ní připraven či ne, a bude to ta nejlepší věc, která tě kdy potká.... Dva super hrdinové, dva mladí lidé, dvě nešťastné lásky a osud co si s nimi nehezky pohrává....
