Děkuji, že jsi

XXXV. Buď mou Broučínkou

"Já jsem Tailleurin a celé město poklekne před mojí dokonalostí střihu." křičel super padouch zabalený v hromadě látky.

Prudce jsem vyletěla z postele a zmateně se rozhlédla po místnosti, která byla zaplavena světlem. Nejspíš jsem neslyšela budík a musela jsem zaspat. 

"Sakra, já nestihnu školu." zakřičela jsem a začala lítat po místnosti jako šílenec.

Koupelna, šatna, ložnice, koupelna, kuchyň, ložnice, obývák... V každé  místnosti jsem měla něco co budu potřebovat na přednášku. Panika propukla ve velkém, až když jsem zjistila, že nemám index. Bylo mi jedno, že z ulic se ozývá křik lidí a Paříž ničí další super padouch. Index byl důležitější. Byl dokonce důležitější než můj vlastní život a to mohl chápat jen ten, kdo vysokou studoval. Bez indexu se žádný student nemohl ani nadechnout. 

"Marinette?!" lítala za mnou Tikky.

"Teď ne, jestli ho nenajdu nemůžu na žádnou přednášku, co kdyby ho nějaký profesor chtěl? Nedej bože samotný Děkan fakulty?!" začínala jsem si rvát vlasy  a klepat se jako kdybych měla záchvat.

"Uklidni se holka, všechno moc prožíváš." posmívala se má kwami.

"Tebe za to nikdo z kůže nestáhne." 

"Tebe přece taky ne, máš dos času ho najít." 

"Čas?! Já nemám čas!!!" vyjela jsem po ní, ještě si ze mě dělá srandu.

"Ehmmm je sobota, máš čas do pondělí." řekla úplně klidně a já ztuhla v pohybu.

"Sobota?"

"Ano, sobota."

"Proč si mi to sakra neřekla dřív?!" obořila jsem se a dělala uraženou.

"Copak to šlo, lítala si tady jako šílenec." začala se Tikky smát a já se k ní přidala.

"No to hodně vysvětluje. Třeba to proč jsem neslyšela budík, když jsem si žádný ani nenastavila." uchechtla jsem se a šla si uvařit kafe.

"Proč si mě vlastně budila, mohla jsem ještě spát." zívla jsem a opřela se o terasu.

"Já tě nebudila to ten padouch." 

"Tak to Černému Kocourovi nezávidím. Asi si půjdu ještě lehnout." mávla jsem nad tím rukou a upila čerstvě uvařenou kávu z hrnečku.

"Neubylo by tě kdyby si mu pomohla." 

"To by teda ubylo." ušklíbla jsem se a hned si vzpomněla na včerejší noc a ty dva polibky.

"Kouzelná Beruška pomáhá lidem." 

"Kouzelná Beruška pomáhá lidem, bojuje za nevinné a tak. Rozhodně se nehoním jako Kocour za super padouchy a nemám za cíl někomu ukrást mirákulum." 

"Mistr říkal, že na něj máš dávat pozor, když už si tady v Paříži." 

"Vždyť na něj dávám pozor, včera jsem mu taky přinesla zpátky mirákulum.... a když už jsem u toho, tohle se Mistr Fu nesmí dozvědět." 

"To jako proč?"

"Mohl by mu to mirákulum vzít a už by nebyl nikdy Černý Kocour." povzdechla jsem si nad tou představou.

"Neříkala si, že je ti lhostejný?"

"Je, vždycky se najde někdo jiný, kdo to po něm převezme.... ale už nebude takový jako on a Plagg ho má prý rád, oproti svému minulému majiteli."