Děkuji, že jsi

LXVI. Luko a Turecko

Za dva dny jsem podruhé na letišti a to ani nevím, jestli dneska odletím nebo tu zůstanu čekat na svého manžela, až se uráčí přijít. Tedy spíš já se uráčím přijít za ním a prosit ho, aby mi odpustil to, že vím o jeho nevěře. Paříž dokáže každého člověka změnit a opravdu se zde dá nalézt štěstí a lásku na celý život.

"Marinette?" ozvalo se mi za zády a já se zhluboka nadechla, překvapil.

"Luko." otočila jsem se a usmála na něho.

"Prosím, nechci žádný hraný úsměv." a já pochopila.

"Byly sice výjimky, ale tenhle rozhodně hraný není." objala jsem ho a nasála jeho kořeněnou vůni.

"Jsem rád, že si tady . . . bál jsem se dnešního dne." poškrábal se na zátylku.

"Nejsem žádná kudlanka, abych ti ukousla hlavu." 

"Ne, jsi dívka, která si zaslouží někoho daleko lepšího než jsem já." povzdechl si.

Luko

Než stačila cokoliv namítnout zastavil jsem jí. Teď jsem chtěl mluvit já, stále jsem byly na zemi a mohla své rozhodnutí změnit. Nechtěl jsem tohle řešit kilometry nad zemí bez možnosti úniku. Řekl jsem jí všechno co mi leželo na srdci. Od a až do z. Lásku jsem si zaměnil s vlastnictvím, sňatek za smlouvu, důvěru za podřazenost, náklonost za strach a peníze za zaslepenost mého ega.

Za těch pár dní mi došlo, že ani já ve svém životě nechci jen přežívat a být něčí loutka. Ano ta smlouva přišla z mé strany, ale naši jí uzavřeli první a nás nutili a vychovali, abychom se  podřídili. Je to chabá výmluva, však pravdivá. Dva lidé se musí milovat, ne vedle sebe žít a snažit se přežívat. Tak moc jsem viděl jen sám sebe, jako kretén, který neumí použít vlastní rozum. 

"Přinesl jsem ti tohle." podal jsem jí v kavárně, když jsem skončil svojí dlouhou řeč.

"Naše novomanželské album." vydechla a přejal po něm prsty.

"V té době jsem se ještě choval relativně normálně, ale ty si to už cítila. Ten tvůj slib před oltářem . . . vyčítám si to a ani nevíš jak moc. Oba víme, že jsem měl v minulosti sklony k drogám, muzika je v tomhle dost zrádná, ale neměl jsem si svoje absťáky vybíjet na tobě . . ." 

"Přestal si už v Londýně." ohradila se.

"Nepřestal, jen jsem perník a kokain vyměnil za obyčejné prášky a trávu." přiznal jsem.

"Luko." chytla mě za ruku.

"Já vím, že dneska mám světlou stránku, ale nemusím jí mít zítra . . . dokážu si nevzít dávku, ale pak to dopadá jako tvé znásilnění." poslední slovo jsem skoro zašeptal.

"Proč si mi to neřekl?"

"Pamatuješ co bylo v té smlouvě? Po svatbě zůstanu čistý, abych mohl zplodit zdravé děti." schoval jsem si hlavu do dlaní.

"To je přece absolutní blbost . . . tady jde především o tvé zdraví. Oba máme rodiče padlý na hlavu, ale tohle škodí tobě, navíc už dřív si říkal, že tě to neuvolní a ani nepřivede do stavu vypnutí." 

"Jsem hold vůl a tys to všechno musela snášet." 

Z letištní kavárny jsem se přesunuli k terminálu odkud mělo odlétat naše letadlo. Podivil jsem se, když jsem v obálce našel letenky do Turecka, ale hned jsem si vzpomněl, jak jsem o tom Marinette říkal a ptal se jí jestli umí turecky.

Marinette

"Jsi si jistá? Ještě se můžeme vrátit." chytil mě za ruku Luko a já se usmála.

"Sňatek nebyla asi nejlepší cesta, ale jako přátelé jsem si rozuměli vždycky." mrkla jsem po něm a šla k letadlu. 

"Slibuju ti, že v Turecku najdeme společné řešení téhle situace."

"Já vím, tohohle Luku mám ráda, vždy se zachová správně." počkala jsem až ke mně dojde a políbila jsem ho. 

Opřená hlavou o jeho rameno jsem si prohlížela album, které mi přinesl a vzpomínala. V uších mi mluvila paní a vysvětlovala mi úplně nejběžnější fráze v Turecku, které uslyším během dne několikrát od místních. byl to dost zajímavý jazyk po zvukové stránce, ale psaní mě tedy opravdu děsilo. Led mi připadal nekonečný a to letadlo jen přelétalo z jednoho konce Evropy na druhý. 

Luko se pohnul a jeho hlava mi spadla do klína. Začala jsem si hrát s jeho vlasy, měl je tak jemné, i když Adrien je měl jemnější.   

Vzepřít se, rozdělit a panovat. Tři kroky k šťastnému životu. Co víc bych si mohla přát. 

Krásný pátek všem. 😘

Poslední kapitola?! Ano nebo ne . . . co myslíte, budou ještě nějaké další? 😂😂