Děkuji, že jsi

XXXVIII. Oba patříme někomu jinému, musí to mezi námi skončit

Musel se zbláznit, jinak to mému rozumu nedávalo žádný smysl. Takhle si jenom víc ublíží, svoboda nesvoboda. Chloé ho utrápí v tom lepším případě, v tom horším z něho stáhne za živa kůži a všechno co jenom půjde.

"Rozmlouvat ti to nebudu, jen jsem nechtěla, aby si udělal stejnou chybu jako já ... i když já byla donucená." řekla jsem a šla si také po svém.

Adrien

Přeměnil jsem se hned za rohem a chtěl se odrazit tyčí, když jsem zaslechl poslední slova modroočky, než odešla.

Tak přece jen mě můj instinkt neklamal, ta její svatba se mi nelíbila od začátku a to jsem jí ani pořádně neznal. Na ten den vzpomínám pořád, byla dokonalá, i když ty šaty opravdu vypadaly jako šlehačkový dort. Její manželský slib, nucené pózování na fotkách a náš rozhovor při tanci. Všechno to byly jasně signály, že je něco hodně špatně. A k tomu ten podvazek, který jsem chytil a odmítl Lukovi prodat. Nad tím jsem se musel uchechtnout.

Marinette

Celou cestu k sobě do bytu jsem měla zvláštní pocit. Na půl příjemný a na půl strach. Znala jsem tenhle pocit z Londýna. Díky vzpomínkám na Natha se mi zvedla tepová frekvence skoro o polovinu. Přes to všechno jsem si zachovala klidný výraz s nepatrným úsměvem a pokračovala dál. Bylo mi naprosto jasné, že mě někdo sleduje a upozornění by mohlo znamenat, připravit se o výhodu, kterou momentálně mám. Po skoro třech blocích mi bylo jasné kdo sleduje každý můj krok, ale proč? Že by mu konečně došlo, proč se majitelé nekamarádí a chtěl mě připravit o Tikky a náušnice? 

Došla jsem až do bytu a schválně upozornila obě kwami, aby zůstaly schované. Pro takovéhle případy jsem měla záchranou větu a přesně domluvený scénář o jejich zmizení. Opatrnosti není nikdy dost. Přirozené chování zahrnovalo uvaření kávy, deku a sezení na terase. Dívala jsem se na Eiffelovku a při tom po očku sledovala Černého Kocoura jak sedí na jedné vzdálenější střeše a dívá se na mě.  

"Co se stalo čičísku?" zašeptala jsem a přemýšlela o tom jak to zjistím.

Adrien

Sledoval jsem jí až k ní, už teď jsem věděl kde bydlí a byl rád. Nedokážu popsat proč mě to tak trápilo, ale ulevilo to neskutečně mé duši, kdybych věděl jen ten pravý důvod. Obsadil jsem jednu střechu a celou dobu sledoval její terasu. Po pár minutách se na ní objevila s i hrnkem a růžovou dekou. Přesně takovou, jakou měla včera Beruška, zvláštní, asi nakupují ve stejném obchodě.  Pohodlně jsem se usadil a díval se na ní. Vypadala jinak a přesto stejně. 

Stejné oči, vlasy, postava, vůně ... jen ta její povaha. Pochybuju, že by si Beruška  nechala diktovat co má a nemá dělat, i když se jednou omylem zmínila, o svém nedokonalém životě. 

"Že by si ho měla těžší než já krásko?" usmál jsem se a dál pozoroval dívku.

Zabalená v dece, opřená o rám okenních dveří a v uších sluchátka. Relaxovala a já se jí ani nedivil, bylo toho teď na přednáškách hodně. Něco mě drželo já tě střeše a nutilo přemýšlet o ní a o Berušce.

"Že by byly jedna a tatáž osoba?"

Tuhle možnost jsem okamžitě zavrhl potom co mi cinkla poprvé v životě hůl.

Marinette

Už to mám a je to geniální nápad. Poprvé v životě to vyzkouším i s někým jiným než s Mistrem Fu. Zhluboka jsem se nadechla a na pár vteřin zavřela oči. Myslela jsem opět na můj poslední den,  kdy jsem hrála na piano. Ani nevím proč, ale vždy jsem při tom cítila pocit štěstí. Naposledy jsem takto uzdravila Kocoura, ale dnes si s ním chci je povídat.