Děkuji, že jsi

LXI: Odloučení přítele

Probudil jsem se o pár dní později v nemocnici. Typická, soukromá nemocnice pro zazobance. Z televizních zpráv jsem se dozvěděl, že otcova vila vybouchla a já při tom byl, jako Adrien. Kouzelná Beruška mě zachránila z trosek a pak se i přes plameny vrhla zpět pro mého otce. Gabriel Agreste utrpěl vážné popáleniny třetího stupně na 70% celého těla. Momentálně je v umělém spánku a neví se, kdy ho lékaři budou probouzet. Z dosavadních informací media zatím potvrdila, že i když Černý Kocour volala integrované složky o pomoc, ve vile nebyl a Beruška zvládla celou situaci sama i v novém kostýmu s rohy. 

"Já tam přece byl, jak můžou takhle kecat. Chápeš to Plagu?" protočil jsem očima, ale odpovědi se mé uši nedočkaly.

"Plagu?!" vykřikl jsem vyděšeně a pohlédl na svojí ruku. 

Marinette

Ležela jsem na gauči a koukala se do stropu. Byla jsem zničená, naštvaná a uvězněná ve svém vlastním bytě. Mé myšlenky nebyly svobodné a to co se stalo ve vile, mi změnilo celkový pohled na život, opět. Longg a Tikki se neměli spojit, napáchali více škody než užitku. Celá vila se ocitla v plamenech a to jen díky mně a Mistru Fu, který mi hodil dračí mirákulum.   

"Trápíš se zbytečně." sedl si Mistr Fu do křesla.

"Zbytečně?! Kocour přišel o prsten, Lišaj málem uhořel a to nemluvím o té debilní smlouvě jedna a dva." podrážděně jsem hodila na stolek hromadu papírů, která byla celou dobu na mně.

"Smlouva jedna už pro tebe nemá skoro žádný význam." mluvil v klidu.

"Zato smlouva dvě mě svazuje ještě víc." prskla jsem.

"Oba jsme věděli, že mistrové z chrámu, chtějí kocouří mirákulum zkázy zpět."

"Ale říkal jste, že bych ho snad mohla vyměnit za jiné . . . mám Trixx, Noru, Dussu . . . copak to nestačí?" posadila jsem se.

"Marinette, mistři z chrámové rady rozhodly, podle nich nadešel čas pro velkou změnu." 

"Adrien nic neprovedl, mirákulum měl právem a není správné mu ho jen takhle vzít."

"Co je v tomhle světě správné? Hranice se určuje každý nositel sám." podal mi šálek svého čaje.

"Mistře Fu . . ." vydechla jsem zničeně.

"Víš co po tobě rada žádá, víš, že máš oproti nim v držení tři mirákula a k tomu i dračí. Využij situaci, buď spravedlivá a vytvoř hranice, které budou určovat správnou věc." upil ze svého čaje a já jen kývla.

Měl pravdu, vždycky jí měl a já byla opět na začátku, když jsem do tohohle města přijela. Luku jsem z hořící vily zachránila, též i Lilu. Smrt v plamenech si nikdo, ať je jakýkoliv nezaslouží. Lila i s jejím pořezaným obličejem, tělem a spoustou dalších zranění přišla o rozum, Mistr Fu jí nechal kamsi odvést, kde se o ní postarají mniši a ona bude moct žít poklidný život. Za to Luko byl na tom hůř, o jeho maličkost se starají moji rodiče a opečovávají ho, aby jim náhodou neumřel. Gabriel se už z toho kómatu nikdy neprobudí a pokud by mu k tomu magická síla pomohla, přijde o všechny své vzpomínky, takový bude jeho trest. No a Adrien, ten musí určitě v nemocnici, kam ho odvezli šílet, že nemá Plaga a přišel o prsten.

Skočila jsem přes zábradlí, abych ho chytila. Už měl skoro svojí podobu, když mi vtiskl polibek a upadl mi v náručí do bezvědomí. Při tom boji, díky ráně na boku ztratil na malinkou chviličku pozornost a Luko mu částečně stáhl prsten. O prsten přišel až při pádu přes zábradlí, na které ho odhodil Gabriel a Lila mu podkopla nohy. Bylo to, že buď chytím prsten a nebo jeho, když se Gabriel rozběhl a skočil do řeky za šperkem.