Děkuji, že jsi

XXXIV. Co jsem to provedla

"Ty si mi hezký modrovlasý klučina." 

"Co tu děláš?" řekl jsem nevěřícně. Luku bych tady nečekal.

Marinette

To snad nemůže být možné, o všechno, abych se starala sama. Před tímhle utíkám přes 5 let a není mi to nic platné. Vždycky si mě najdou, není místa, kam bych se mohla schovat.

"Tak a teď zachránit Kocoura." odrazila jsem se od zdi a skočila.

Všechny tři jsem našla ve slepé uličce, jak na sebe zírají. Bylo to k smíchu, nikdo nevěděl jak se má zachovat a já se k nim teď přidala. Co tady zase dělá Luko? To od něj nemůžu mít klid, aspoň když jsem Beruška?!

"Dlouho jsem se neviděli Volpino nebo mám spíš říct Lilo?" pronesl chladným hlasem Luko. Jak sakra ví, kdo je pod maskou?

"Taky tě ráda vidím, snad jednou budeš mít štěstí." mrkla po něm Volpina.

"Mám s Černým Kocourem nevyřízené účty." 

"Teď je můj." pronesla chladně Volpina a udeřila Luko do obličeje až se skácel k zemi do bezvědomí.

"Co ti udělal? Takhle se hrdina nechová." okřikl jí Kocour.

"On to zvládne." mávla rukou a svůdnou chůzí se vydala k čičince.

"O to nejde přece." vyštěkl Černý Kocour.

"Hrdina, nehrdina, stál mi v cestě a teď mi řekni, kde máš mirákulum." usmála se.

"Cože?" vykřikl zděšeně Černý Kocour. 

"Dej mi mirákulum a já tě za to odměním informacemi a možná i něco víc." skočila po Černém Kocourovi.

Nemělo cenu se do toho míchat. Volpína nevěděla zatím, co je mirákulum a Kocour se solidně bránil. Měla jsem si někde koupit aspoň pytlík s brambůrky a Pepsi, abych měla k tomu i nějaké občerstvení. Příště se snad polepším, pokud tedy nějaké příště bude.

"Notak čičinko, udělej mi radost a dej mi ho." skočila po něm Volpína.

"Nikdy." zaprskal když na něm seděla obkročmo.

Jestli toho nenechají tak to skončí jak film pro dospělé. Chovají se jako nadržení puberťáci, to by byla fotka do novin. Hrdinové si to rozdávají za bílého dne uprostřed slepé uličky.

"Ale, ale čičinka má prstýnek."

"No do prdele." ulevila jsem si. Nejvyšší čas zakročit.

Adrien

Kurva ona to zjistila. Co budu dělat?! Nedalo se jí odstrčit, byla jako klíště. Nikdy jsem s nemysle, že mi mirákulum vezme jiný nositel. Měl jsem plán porazit Lišaje, ne být poražen Volpínou.

"A mám ho." zkroutila mi pravačku tak až mi křuplo v zápěstí a začala mi stahovat prsten.

"Štěstíčko." ozvalo se nad námi a já jen vzhlédl. 

Na kraji římsy seděla v červeném tečkovaném kostýmu modrooká dívka s vlasy jako noc s modrými odlesky. Jak dlouho to bylo co jsem jí naposledy spatřil. Tak moc jsem se bál, že svá slova dodrží  a já už jí nikdy nespatřím na živo. Byla ještě krásnější než tu noc, co se tak naštvala a bez vysvětlení zmizela.

"Beruška." procedila skrz zuby Lila a nenávist z ní čišela na všechny strany.

"Ráda tě vidím, chceš přece mě?!" vykřikla Beruška a skočila na požární žebřík, blíž k nám.