Děkuji, že jsi

XIX. "Kdo jsi?"

Seděl jsem na posteli s omotaným ručníkem okolo pasu. Plagg hned jak uviděl lahvičku od té dívky, odmítl svojí porci camembertu a vypil obsah lahvičky. Asi věděl co to je, protože to do něj spadlo rychleji než celý sýr a usnul tvrdým spánkem. Jak, ale věděl, že to není jed? Stále jsem si prohlížel své břicho, kde po mém zranění, nebylo ani stopy. Nechápal jsem jak to udělala, ale zachránila mi život. Už když zachytila můj druhý úder proti ní, jsem jí 100% věřil, že je na mé straně, ale hrál jsem divadlo. Nechtěl jsem, aby si myslela, že si mě získala tak rychle. Opak byl však pravdou, ale ona očividně o mou důvěru nestála. Konečně se po letech objevil někdo, kdy by mi mohl odpovědět na mé otázky. Musím jí najít, ten víkend byla lež, která se jí moc nepovedla.

"Kde tě najdu?" zašeptal jsem. 

Marinette

"Myslím, že mi dlužíš vysvětlení." řekla jsem se skříženýma rukama na prsou opřená o rám dveří do své ložnice.

"Někdo získal a zneužívá mirákulum Motýla pro své potřeby. Chce získat mirákulum Černého Kocoura." spustila Tikky, která odpočívala na svém polštáři v mé velké posteli.

"To jsem pochopila, ale ty i Mistr jste mi celé roky kladli na srdce, že se nemám ukazovat před ostatními nositeli, ale pomáhat lidem." ohradila jsem se.

"On, ale tvou pomoc potřeboval." namítla Tikky. 

"Tikky v Londýně jsem o tebe málem přišla, když se podařilo Nathanielovi ukradnout jednu mou náušnici. A to nebyl jenom Londýn, vždy když jsem se ukázala našel mě nějaký lovec nebo ještě hůř, nositel stejně jako já a chtěl mě o tebe připravit." 

"Pravda, ale řekni sama, která dvě mirákula jsou nejsilnější." 

"Mirákulum Kouzelné Berušky, které symbolizuje život a mirákulum Černého Kocoura, které symbolizuj smrt." pokrčila jsem rameny.

"A proč se tyhle dvě mirákula jako jediná dávají vyvoleným osobám ve stejný den, i když jsou od sebe klidně tisíce kilometrů daleko?" 

"Udržují rovnováhu, kwamiové těchto mirákul musí být připraveni zasáhnout. Musí žít v lidském světě a ne ve skříni." pokrčila jsem znovu rameny.

"Sama sis teď na tu otázku odpověděla." řekla prostě Tikky.

"To nechápu." 

"Jste něco jako pár. Vlastníte dvě nejsilnější mirákula a jako jediní držíte rovnováhu dvou světů. Ostatní nositelé bojují sami, ale já a Plagg jsme stvořeni, abychom bojovali bok po boku. Nemusíš se s Černým Kocourem spojit a tvořit s ním tým, ale nesmíš ho nechat padnout. On stejně jako ty byl vyvolený a tečka. Některá mirákula byla během let odcizena a jejich nositelé nejsou hodni je vlastnit, přesto se jich nechtějí vzdát a snaží se si obstarat nové." vysvětlila mi Tikky.

"Co když mi ho, ale bude chtít vzít?" 

"Viděla si, není dokonalý a očividně ho nikdy nikdo ani netrénoval. Máš nad ním navrch. Jediné tak co..." Tikky nechala větu ve vzduchu jako by se jí bála doříct.

"Jediné tak co?"  zopakovala jsem to co Tikky nechtěla doříct i s otazníkem.

"Musíš nějak zjistit, jestli je to pravý majitel, nebo ho odcizil." sklopila oči.

"Pokud je pravý majitel, nebezpečí mi teoreticky nehrozí, ale pokud ho ukradl, půjde po mně." zhrozila jsem se.

"Přesně tak." souhlasila Tikky. 

Adrien

Uplynul týden a nic. Žádný padouch, žádná kráska v červeném kostýmu s puntíky. Ani se mi nepředstavila a tak rychle jak se mi objevila v životě tak zase zmizela. Ve škole jsem se viděl jenom s kluky, Marinette chodila do jiné třídy a chemie na dva týdny odpadla úplně. Zahlédl jsem jí jen jednou, neotočila se a běžela za Lukou, jejím manželem. Pořád jsem ty dva nechápal, proč se vzali. Marinette nevypadala, že by ho milovala. Spíš jako kdyby ho trpěla.