Děkuji, že jsi

XXIX. Už se jí nikdy nedotkneš

Hotel jsem opustila ještě za tmy, na ulici jsem nepotkala jediného člověka a byla za to ráda. Pomalu jsem kladla jednu nohu před druhou do předu a v hlavě měla včerejší noc s Lukem. Opravdu mi poskytl útěchu a vytěsnil strach z Černého Kocoura. V hlavě mi teď vrtalo však něco daleko horšího, má minulost. Za poslední týden jsem zjistila, že mě pařížská média zaregistrovala a vzniklo nespočet článků o mně a Černém Kocourovi. Víc jsem na sebe pozornost upoutat nemohla, teď každý ví, kde má hledat mé mirákulum a pár mých starých známých už jsem určitě míří. Je to jen otázkou času, kdy se opět ze mě stane lovná zvěř.

"Musím se připravit." tohle mi znělo celou dobu v hlavě. Sice jsem měla teoreticky moment překvapení, znala jsem z části své soupeře, ale oni nebudou mít slitování. Hlavně ne Lila... Byla ze všech jediná, u které jsem znala její identitu. Nebyla vyvolená a mirákulum ani nezdědila po předchozím majiteli. Mistr Fu věřil, že jednoho dne získám odcizená mirákula a vrátím je do chrámu kam patří. Varoval mě před lovci mirákulu, varoval mě před lží a přetvářkou, nesměla jsem nikdy nikomu věřit. 

Byla jsem myšlenkami mimo tuhle realitu, že mi ani nedošlo jak, ale narazila jsem do zábradlí, přes které jsem přepadla a dopadla na špinavou zem metra. Podivně mi přitom zapraskalo v pravé ruce a já se hned chytla za červené zápěstí. 

"Stále stejná nešika, alespoň něco zůstalo za ty roky stejné." uchechtla jsem a zkontrolovala Tikky, jestli se jí nic nestalo.

"Jsem v pořádku Marinette, ale to zápěstí nevypadá moc dobře." přikývla jsem na souhlas a vydala se dál, doma si na to dám led.

Lila

"Já věděla, že se vyplatí sledovat média, jednou se ta červená blbka musela prozradit a teď je na dosah ruky i s jejím mirákulem." zasmála jsem se a začala hned balit.  

"Pojedeme do Paříže má paní?" špitla Trixx vyděšeně za mými zády.

"Ano, získám její mirákulum a pak jí ponížím tak jak ona ponížila mě." 

Marinette

To zápěstí nevypadalo vůbec dobře. Když jsem k tomu přidala ještě zranění od Luky, která se ještě nezahojila a zradu Černého Kocoura, měla jsem chuť okamžitě skočit z Eiffelovi věže. K tomu rodiče, kteří řeší jen peníze a fakt, že Lila je určitě už na cestě sem i s dalšími mými "starými" známými.

Přednášky byli naštěstí dnes až odpoledne a samé lehké, i když pěkně nudné. Jediná světlá stránka byla, že zase uvidím Nina, Natha, Kima, Maxe a Ivana, se kterými půjdu na oběd do nově otevřeného bistra. 

Tady v Paříži jsem si nenašla žádnou kamarádku, nelitovala jsem, kluci byli daleko lepší společnost. S nimi jsem byla zase o malinko víc svá a divoká. Měla jsem s každý pár společných přednášek, ale nejvíce času jsem trávila s Ninem. Oba jsem chodili na jazyky, i když on je studoval hlavně kvůli hudbě a já, pro mé věčné stěhování se po světě. Dokonce mi sestavil play list písniček a  já nemohla uvěřit, jak moc dobře mě odhadl. Několikrát jsem s kluky i byla v jednom vyhlášeném nočním podniku ve městě a tančila s nimi na parketě, než odpadli. 

Na ten večer si pamatuji až moc dobře, bylo to před pár týdny a já se neskutečně bavila. Dokonce jsem si dovolila i alkohol, který Tikky moc neschvalovala. Luko tou dobou byl v zahraničí a nahrával novou skladbu a já se proto na jeden večer  obklopila 5 kluky. Dovolovali mi dělat co jsem jen chtěla, na druhou stranu mě však hlídali a nenechali nikoho, kdo mi byl nesympatický, aby dolézal. Hlídali si mě jako nějakou princeznu a na oplátku jsem s nimi řádila vždy až do brzkých ranních hodin. Ten večer jsem s Ninem seděla na baru a probírali jsem lásku a milostný život. Tajila jsem, že jsem ještě nikdy s nikým nespala, ale ono nebylo ani co tajit, Nino mě nepustil skoro vůbec ke slovu. Ostatní byli na parketě a natřásali se jako kohouti na námluvách.