Děkuji, že jsi

LVIII. Úsměv života

Ranní vítr převrhl na terase jeden z mnoha květináčů, který skrýval tajemství mého pěstování rostlin v Paříži. Trénování mé moci spojené s meditaci, na květiny fungovalo jako dokonalé hnojivo. V uších jsem slyšela zpěv ptáčků, které v pozadí šumu ulice a lidí, neposedně skákaly po střechách domů. Cítila jsem krásné, hřejivé teplo na duši. Kdybych nemusela, už bych nikdy neotevřela oči a v náručí Adriena spala. 

Mé nohy se dotkly chlupatého koberce u postele, přesně tak jak jsem si myslela, dnes bude krásný den. Už dlouho se mi nezdál žádný sen, ale dnešek byl výjimkou. Nevím proč, ale když se mi občas něco zdálo, tak se to vždy splnilo. Jako kdybych měla ještě nějaké věštecké schopnosti.  Naštěstí tenhle sen, byl až moc pěkný na to, aby se vyplnil. Něžně jsem Adriena políbila na líčko a šla do koupelny. 

"Silná a hrdá . . . " zašeptala jsem do ticha místnosti. 

". . . je na čase si zavolat o pomoc." mrkla jsem po sobě do zrcadla.

Po ranní hygieně jsem si udělala kafe a došla si do šatny pro záložní mobil, o kterém nikdo kromě mě a Tikky nevěděl. Byla má jediná šance, bez ní tohle nezvládnu a Mistra Fu o pomoc žádat nemůžu, akorát bych mu přidělala další problémy u Rady. 

Po odeslání konkrétního smajlíku jsem se uvelebila na lenošce a pozorovala spícího Boha, ach ty vyrýsované svaly, až jsem se kousla do rtu. Tak pěkný pohled na Luku a jeho tetování nikdy nebyl jako na Adriena teď a tady. Někdo by řekl, že jsem za tu dobu tady ve městě ztratila skoro všechny svoje zábrany, ale tak nějak už nebylo co bránit. K tomuhle jsem směřovala od chvíle co jsem ho vytáhla z té řeky a postavila se Minvélémentě. 

"Bude to chtít stylový vstup na scénu jako před pár měsíci." mrkla jsem po rozespalém Adrienovi, který akorát otevřel oči.

"Co?" zachraptěl a než se nadál už jsem skočila k němu do postele.

"Ospalec se mi probudil."

"Komu říkáš ospalec?" zasmál se a než jsem se nadála byla jsem schovaná pod peřinou v jeho náruči.

Adrien

Snad nikdy jsem nebyl šťastnější, těch pár hodin štěstí a toho, že jsme byli spolu bylo něco nepopsatelné. Pravá láska existuje a vždycky, když si jí, alespoň trochu zasloužíme, přijde k nám.  Nebýt mého otce, okamžitě bych jí vzal a utekl s ní daleko za hranice země,  aby na ní Luko nemohl. To však bylo jen přání, které jsem nemohl jako Černý Kocour splnit. Mám povinnost k městu a občanům, k celé Francii. Lišaj musí být poražen a díky Berušce se tak i stane, spolu jsme tým, který nebude jen tak jednoduchý porazit. 

"Doufám, že tohle s Lukou nikdy dělat nebudeš." zašeptal jsem jí do ucha a stiskl ho zuby.

Vzdychy nás dvou se nesly místností až do pozdního odpoledne, bylo vidět, že máme oba velmi dobrou fyzičku. Chvilku mazlení, pak divoký a nespoutaný akt, při kterém byl každou chvilku dominantní ten druhý.  Snažil jsem si každý záhyb jejího těla co nejlépe zapamatovat, co když to bude dnes naposledy. 

Nakonec mi usnula na hrudi a já hladil její jemné, voňavé vlasy. Prsty jsem jí jemně jezdil po uchu a užíval si její blízkost. Občas se jen zavrtěla a spokojeně spala dál. Byla tak čistá a nezkažená, to se o mně říct nedalo, skoro každý den děvka . . . ne nesmím na to myslet, co bylo bylo a už je to za mnou. 

"Nad čím přemýšlíš?" propletla naše prsty a podívala se mi do očí. 

"Nad naší budoucností." dal jsem jí polibek na čelo.

"Žádná společná budoucnost nás nečeká." prudce se posadila.

"Překonáme to a . . . " 

"Ne." zvedla se z postele a přehodila přes sebe župan.

"Teď budeš pesimista?" vylezl jsem také a šel za ní.

"Spiš realista, řekla bych."

Marinette

Nechtěla jsem se hádat, ale musíme oba zůstat stát nohami pevně na zemi jak se říká. Adrien i já jsme to mysleli dobře a místo nějaké špatné nálady jsem raději začali spřádat plány na poslední útok. 

"To je stejně  pohoda, když tu Luko není a mám tě jen pro sebe." políbil mě Kocour.

"To je, ale vzhledem k tomu, že tu sedíme provokativně na Eiffelovce a Lišaj čeká odvetu . . . "

"Nemluv o tom, nechci tím kazit dnešní den i noc."

"Stejně před tím neutečeme a čím dřív ho vyzveme, tím lépe." 

"Opravdu nechceš čekat co Lila?"

"Lila nám už problémy opravdu dělat nebude." 

"Zase si jí někam poslala letadlem." ušklíbl se letadlem. 

"Tehdy jsem měla aspoň čisté svědomí, teď už se jen tak nevrátí." protočila jsem očima.

"Raději se nebudu ptát."

"Bude to tak lepší." usmála jsem se a na jojo mi cinkla zpráva.

"Kdopak píše mé dámě?"

"Mé zítřejší rande nejspíše." vtiskla jsem mu polibek na rty. 

Adrien

"Až zítřejší?" mrkl jsem po ní laškovně.

"Dneska budu jen tvá?" mrkla po mě nazpět. 

Dobrá večeře, válení se u filmu a mazlení, klasika u zamilovaného páru. Povídali jsem si až do rána s menšími přestávkami a já byl i se svojí láskou dokonale šťastný. Bohužel i nejkrásnější věci musí jednou skončit a v našem případě rozhovorem o otci. 

"Kde je tvůj otec nejjistější?" zeptala se z ničeho nic Marinette.

"Ehmm . . . v domě?" řekl jsem skoro okamžitě. 

"Taky si myslím, podle toho co si říkal, skoro celé roky už z něho nevychází a home office . . ." 

"Ty myslíš?" 

"A proč by ne, Lišaj může být kdekoliv a těžko by si ho tam hledal."

"Už párkrát se zakumatizoval . . . " tohle byla jediná věc co mi nešla moc do hlavy.

"Může se posednout sám a mít nad tím kontrolu."

"Pokud tomu tak je . . . hledal bych ve vile." přitáhl jsem na naše nohy provizorně namalovaný plán vily.

"V celku je jedno kde s ním budeme bojovat, ale pokud mám pravdu, tvá maminka nebude pohřbená na hřbitově, ale bude někde ve vile."

"Chceš jí najít?" 

"Mám teorii a ráda bych si jí ověřila. Neříkám, že právě tam bude náš další souboj, ale nechali jsem Lišajův útok celý jeden den bez odezvy."

"Já vím, přijde mi až skoro zvláštní, že nebyl nikdo posedlý akumou."

"Sbírá sílu na útok." 

"Tak to by jsme měli taky." 

"A až do mého rande si spolu musíme pořádně odpočinout."

Mezi rty jsem políbil její dolní ret a skoro v zápatí i horní. Naše jazyky spolu začaly svádět boj a mě nezbylo už nic jiného než přetočit Marinette pod sebe. 

Krásnou středu všem. 😘

Prázdniny nám pomalu a jistě končí . . . touhle dobou jsem vždycky začínala číst nové příběhy tady na Wattpadu, takže by nebylo od věci dokončit i tuhle knihu, aby i vy jste už konečně věděli jak skončí. 

Už jsem si myslela, že jsem se vypořádala se ztrátou velmi blízké osoby a než jsem se nadála přišla jsem o další . . . snad už je tomu na hooooodně dlouho dobu konec. . .