-1-

445 17 4
                                    


✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Hyunjin

Dává věci do baráku. Jelikož se nastěhoval do celkem malého městečka. Není tu moc lidí a to mu vyhovuje. Akorát je trochu zataženo a vypadá, že brzo bude pršet. Ček očkem vedle svého souseda co je na zahradě. Co furt tak kouká!? Kdyby mi alespoň pomohl, pf

Felix

Zrovna jsem byl zahradě a slunil se, když jsem si všiml nové tváře, jak chodí do mého vchodu s krabicemi a ven bez krabic. Pravděpodobně je to nový soused ale je docela pohledný.

Naproti mých dveří se právě uvolnil byt, tak snad bude obsazené tým krasavcem.

Chvíli jsem na něj civěl a pak se postavil a šel za ním.
Počkal až vezme do ruk další krabici a vzal mu ji z ruky s milým úsměvem.

Hyunjin

Překvapeně se na něj koukl. Pousmál se. A já si myslel, že je to nějaký uchyl! Aish, jsem to idiot.
,,Děkuju! Stačí mi jí dát na chodbu.” poškrábal se nervózně na zátylku.

Tohle už je poslední krabice. Jde za ním. ,,Um, Jsem Hyunjin” podá mu hned ruku, když položil krabici. Je to celkem hezoun..

Felix

Položil jsem krabici na chodbu a otočil se na něho. Podal jsem mu ruku na pozdrav. "Felix, těší mě. Budeš bydlet na šestce?" Optal jsem se a lépe si ho prohlédl.

Štíhlý dobře stavěný mladík, o kousek vyšší než já s delšími vlasy, sepnutými na zátylku gumičkou.

Podíval jsem se na naše spojené ruce. "Už mě můžeš pustit?" Poznamenal jsem s úsměvem, když mě už delší dobu držel. Hned jak jsem to řekl, tak mě rychle pustil a odvrátil pohled. Je roztomilý.

Hyunjin

,,P-Promiň” nervózně se zasmál. ,,um, jo” čekuje ho. Musel se hned tak ztrapnit? Prvni dojem fakt úžasnej tedy.

,,Doufám, že spolu budeme dobře vycházet. Občas jsem dost náladovej a OMYLEM vyjedu po někom. Říkám to radeji předem! Abys- sis pak o mně nemyslel nic špatného a- a-“

Neumi ani mluvit z toho jak moc je nervózní. Sklopil hlavu. To je tak trapné tohle-

Felix

Mám dojem, že budeme spolu dobře vycházet. Pomyslel jsem si s úsměvem.

"V pořádku. Bydlím hned naproti tobě, takže kdybys někdy potřeboval… ježiši to zní divně. Neboj se nejsem žádný uchyl." Mlel jsem nesmysly a cítil jak rudnu. Bravo Lixi, teď si o tobě bude myslet jen to nejhorší. Gratuloval jsem si v hlavě.
Tohle mi moc nejde a asi nikdy nepůjde.
Začal jsem cítit studený pot.

Asi bude nejlepší když odejdu a nechám ho aby si šel vybalit.
"Tak ahoj." Rozloučil jsem se se sklopenou hlavou a vrátil se zpátky na zahradu než se více ztrapním.

Hyunjin

Zasmál se ,,Nemyslím si to o tobě” uz nee. Pozoruje ho jak jde pryc. Přispeedi k němu a dá před něj svůj telefon. ,, Dáš mi své číslo...prosím?”

Tak jestli teď řekne ne, bude to nejvíc trapná chvilka a asi si najdu jiné bydlení! Zamyslel se. Bydlet s ním by mi nevadilo. Smirk

Felix

Chce moje číslo po tom co jsem se tak strapnil? Usmál jsem se a vzal od něj mobil naťukal jsem tam své číslo a podal mu ho zpět.
Pak jsem celý rudý vyběhl ven.
Sedl jsem si na své lehátko a chvíli nad Hyunjinem přemýšlel. Je vážně roztomilý a pěkný. Krásně voněl. Zajímalo by mě, jaký parfém používá.
A ty jeho vlasy. Jsou hebké?
A dost, Lixi!
Napomenul jsem se v hlavě přísně.
Vzal jsem si k sobě blok, do kterého jsem si psal písně. Jsem totiž zpěvák a zpívám v jednom malém klubu pro místní lidi. Preferuji spíš rap ale dovedu i zpívat.

✨ To by continued…✨

Nový sousedKde žijí příběhy. Začni objevovat