Nový soused

-17-

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Hyunjin

Pozoruje ho a pak zaleze zas k sobě.
*ty jsi hovadko viď xD🩶*
Odložil telefon a sedl si ke stolu. Vyndal klíčky od jejich budoucího domečku se zahrádkou^^
Sehnal to přes toho kámoše! Zařídí mu fakt všechno! Už se těší, až přijde jeho miláček domů a ukáže mu to!

Felix

Přišel jsem do kavárny a hned se šel převléknout.
Potom jsem šel chystat stoly a kávu.

"Ahoj," Pozdravil mě můj kolega Han. "Ahoj, co tady děláš?" Optal jsem se nechápavě. "Jdu za tebou, Lixi. Potřeboval bych abys za mně zítra vzal směnu. Potřebuji vytáhnout Minhoa ven." Řekl mi Han. "Jo jasně. Přece ti to dlužím. A má to vaše rande nějaký význam?" Optal jsem se šibalkým úsměvem. "Jj má. Slavíme výročí. Už je to rok, co vstoupil těmihle dveřmi a obrátil můj život vzhůru nohama." Pronesl vznešeně až jsem se tomu musel smát. "No moc se nesměj a řekni mi jak dopadlo utěšování ale ve zkratce." Řekl a plácl mě do ramene. "Ve zkratce, říkáš. Ehm hádej." Řekl jsem s úsměvem a stoupl si za pult. "Takže nový objev jo." Vyhrkl Han a sedl si k pultu.
"Víc než jen to. Hane, asi jsem se našel toho pravého. Známe se krátce ale když jsem s ním tak mám pocit, že k sobě patříme." Rozplýval jsem se nad Jinem. "No do háje, takového tě ještě neznám." Zarazil se Han. "Jo láska dělá divy. Dokonce už plánujeme společnou budoucnost." Prozradil jsem mu. "Tak to brzdy kámo, to myslíš vážně?!" Optal se nevěřícně Han. Kývl jsem na souhlas. "A do prdele ale co už. Náhodou ti to přeju a snad mi ho někdy představíš." Řekl Han s úsměvem a postavil se. Zamířil do kanceláře k šéfovi.

V poledne, kdy byli v kavárně dva zákaznici, jsem šel za šéfem.
"Hey Jeongine, ohlídej to tady. Musím za šéfem." Žádal jsem svého kolegu, co byl se mnou na směně. "Jasně." Souhlasil a já šel za šéfem.

Zaklepal jsem a počkal na vyzvání. "Dobrý den, pane Bangu." Pozdravil jsem ho po vstupu. Chan zvedl hlavu od papírů a usmál se. "Máš krátkou pamět nebo to děláš naschvál." Řekl s úsměvem šéf. "Fajn, formality stranou." Řekl jsem a přistoupil ke stolu. "Potřebuji práci pro svého přítele ale potřebuji společné směny. Bude to možné, Chane?" Optal jsem se ho. Chan chvíli uvažoval a pak pokýval hlavou. "Přiveď ho zítra na zkoušku a pak se uvidí. Je to ten sám přítel, kterého jsi včera utěšoval?" Optal se Chan. "Jo je." Odpověděl jsem mu. "Tak jo. Zítra v osm ať s tebou přijde na směnu a uvidíme, jo?" Pronesl Chan. "Dobře, díky." Poděkoval jsem s úsměvem a vyšel z kanceláře.

*Zlato, zítra jdeš se mnou do práce. Víc ti povím doma. Miluji tě.*

Napsal jsem mu a už se nemohl dočkat konce směny.

Konečně jsme mohli jít domů a já se už tak moc těšíl na toho roztomilého Jinnieka.

Použil jsem klíč od jeho bytu a vstoupil dovnitř. "Jinnie." Zavolal jsem na celý byt ale nic se neozvalo.

Hyunjin

Usl totiž na gauči. Má tam i plátno. Protože ho přepadla chuť tvořit. Taky jsou všude po stole různé papíry. Skrz různé věci. Cekoval lék. Zprávy, o novém domku, o psych. zdraví.

Ještě mu toho tolik neřekl. Je to úplně rychle všechno! Unavilo ho..to neustále přemýšlení a stres.
Nechce o něj přijít kvůli nějaké blbosti.

Taky je rád, že nakonec půjde zítra s nim. Nevydrží bez něj!

✨ To by continued...✨